Tri oriešky pre Popolušku

Norská Popelka rozhodně příjemně překvapila. Jasně, není to ta NAŠE, jediná, dokonalá a s Libuškou a tak člověk sedí u televize jako pod mikroskopem a hledá jako ohař chyby. Když chce, najde. Anebo může dát seversky nabalené Popelce šanci a zjistit, že to vůbec nedopadlo špatně. Sice to není ta naše dokonalá pohádka, ale velmi dobrá rozhodně ano. (24.12.2023)

Téma jak chudá šikanovaná dívka ke štěstí přišla, bylo zpracováno ve filmu mnohokrát, většinou jako pohádka nebo romance. Pokud by se jednalo o běžnou norskou pohádku, dostala by ode mne průměrné hodnocení. Jelikož tvůrci využili Vorlíčkův scénář a měli k dispozici naši natočenou a úspěšnou předlohu, musím být kritičtější. Naše Libuška svým půvabem, mládím a něžností je nepřekonatelná. Oběma severským představitelům bylo v době natáčení 25 let. Popelka si jako místní oblíbená zpěvačka určitě získala řadu fanoušků. Výprava s ohledem na severskou zimu odpovídala naší verzi, ale to je tak všechno. Pokud byly kostýmy realističtější či uvěřitelnější, tak s ohledem na co? Vždyť se nejedná o příběh ze současnosti, ale o pohádku, a jakákoliv fantazie je vítaná. Naše verze příběhu je každopádně srdečnější a dramatičtější i když v ní nebyly podbízivé prvky současnosti, např. u stromu močící panoš, prdíky tančící Dory, snědý princ ani líbající se gayové a závěrečné násilí. Na líbivosti pohádky se u mne podepsala také absence humoru, Svobodovy hudby a zpackaný dabing. Byla to nuda a jak už tu někdo napsal, ještě že se toho režisér Vorlíček a Libuška nedožili. (21.12.2022)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Chápu oblibu našich Tří oříšků v Norsku. Paní režisérka si zřejmě řekla, že pokud má pohádka úspěch, stačí jí natočit v norských reáliích s norskými herci a bude mít superúspěch. Říkám si proč ne, použijí motiv, přidají svoje repliky, mají k dispozici víc peněz, lepší techniku ... Vznikla ale spíše nezdařilá kopie, vlastní invenci jsem zaznamenala až ke konci filmu. Škoda, v tomhle ohledu jsem Norům dost fandila. A proč zrovna Tří přání? No znít to mnohem lépe než Tři žaludy pro Popelku ... :) (23.12.2022)

Celý ten Popelčin příběh mi přijde divný a nelíbila se mi zatím žádná varianta od černobílé, přes Vorlíčkovu a ani tahle není moc dobrá. Minimum humoru, který v pohádkách mnohdy marně hledávám a nelogické kotrmelce, které kazí i to málo dobrého. Parádní jsou norské exteriéry (myslím krajinu) a krutopřísná je taky macecha. Jinak je to nuda a takové nijaké. Co člověk nadmíru docení je genialita herců malých rolí, kteří mnohdy zachraňují nejen záběr či scénu, ale ve výsledku se bez nich celý film drolí. Například tady chybí Jan Libíček. Má tu sice svého norského dvojníka, který je ale jen šašek... (22.12.2023)

Popelka s Libuškou se u nás i v části Evropy stala vánoční klasikou. Na severu nevyjímaje, nicméně v Norsku se pokusili přesvědčit sebe i Čechy, že remake klasiky je prostě dobrý nápad. Zlé to rozhodně není, zbytečné asi ano. Jednoduše pásový produkt se skřípající logikou. Takže ve výsledku je to o čekání na kauzu polibku dvou mužských postav či ujišťování se, zda divák mezi vesničany skutečně zahlédl Asiatku či černošku. Škoda přihlouplého humoru, ke kterému se tvůrci uchylují: chlap močí před Popelkou, Dora zápasí s větry, zženštilý stylista, psí hovno… Holt tak jsme si to zkusili, zjistili, že jiskru to nemá, a můžeme se v klidu vrátit k tomu, co k tuzemským Vánocům neodmyslitelně patří. Tři dietní hvězdy ale dám. Jo a být princem, vybral bych si Doru. Ingrid Giæver je prostě hezčí… (06.01.2023)