Tísňové volání

Stoka socialistického velkoměsta v roce spartakiády, uvědomělost Sboru a krása stověžaté v noční stínohře v hlavní roli s otcem rodiny, který je něco jako nádražák. Že by režisérova scénáristická úlitba za údajně cenzurovaný absolventský film ? To vše umělecky na úrovni současné televizní tvorby, technicky i na svou dobu drobátko taky. 1-2* (10.04.2013)

Kmeny 0, ve kterých se feťáci, sprejeři (ve skutečnosti vandalové), metaláci, breakaři, šlapky, čórkaři, násilničtí gayové, vrazi a jeden midget navíc s menšími či většími úspěchy konfrontují s policejní hlídkou. Pokus o jakési melancholicky zabarvené uvažování o proměnách času a prostoru spolehlivě zabíjí esenbácká dramaturgie, všudypřítomná vyprázdněnost a vachrlatá linka se ztraceným synem. Nejvýraznějším poznatkem, který si člověk z tohoto šedivého opusu odnese, je fakt, že za komunistů byla Praha plná lešení. K dobru lze dát ještě telefonát vyfičené dívky na 158. „Já asi umírám, vzala jsem si větší dávku – vy berete drogy – ano – a kolik je vám let?“. Cvach slouží městu! (18.03.2014)

Agitka rozkládající se komoušské bažiny, která nezapře i rozklad vlastní, filmařský. Filmem se motají postavy jako v nějakém nervózním snu člověka, který pracuje na Barrandově (v roce 1985). Z každého záběru je cítit upocený moralismus a hlasitý povzdech uvědomělého umělce, jak jej (a jeho roli ve společnosti) definuje marx-leninská ideologie a její zkroucená normalizační interpretace. Autor se patrně snaží o nějaký kritický realismus či co, zanechává však pouze dojem teatrálnosti a jalovosti. Platí jednoduché: Pokud loajální činitel morálně prohnilého systému moralizuje, jaký výsledek můžeme my i on sám očekávat? Úplně se mi zase vybavila ta doba planosti, pseudomorálky a bezčasí.. Jinak za ocenění stojí jakýsi latentní, nezamýšlený důsledek v podobě víceméně autentické zprávy o každodenním životě esenbácké hlídky, která se bažinou postsocialistické sociální patologie přesouvá ve žluto-bílém žigulu - každodennost zcela zbavená povinného heroického rozměru mužů zákona, jak jej známe z mjr. Zemana nebo pořadu Maják. Zde herecky mistrně vyniká Vinklář v hlavní roli stárnoucího moudrého, unaveného a smutného chlapa, v práci neustále žeroucího odpudivé domácí svačiny. (11.07.2011)

Zkušení příslušníci VB Josef Vinklář a Jiří Štěpnička projíždějí se svým mladým kolegou noční Prahou a setkávají se s více či méně závažnými přestupky proti zákonu. Při jedné akci nalezne Josef Vinklář kousek bundy a stejné brýle jaké má jeho syn. Jelikož nebyl přes noc doma začíná mít podezření, které nakonec vyvrátí přítomnost syna u jedné slečny. Při poslední akci je příslušník Josef Vinklář smrtelně zraněn nožem. Celkově chybí snímku lepší a duchaplnější scénář. (10.07.2011)

Ne, že by to bylo o ničem, ale ze scénáře se mi trochu vytrácí podstata celku. Motivů je ve filmu příliš a některé nejsou vůbec dotažené do konce... Nedá se na to dívat s pocitem důvěry k celému filmu. Několik příběhů funguje, ale ve spletenci mnoha policejních případů je to málo, zvlášť, když nevíte, co si o některých myslet... Režie, kamera a hudba jsou silné články filmu. Nejhorší je scénář a herecké výkony... Filmu ublížily asynchronní postsynchrony a celý zvuk vůbec. Chybí celkově ruchy v mnoha scénách. Zábranského rukopis je ovšem zcela čitelný, jasný a přesný, ovšem příběhu se vám nechce věřit. Symbolika funguje a dá se najít, skvělý je "muž s loutkou" a práce se světly ( pouliční lampy, majáky ad... ) (18.11.2012)