Povozník smrti

Letos má LFŠ šťastnou ruku na muzikanty k němotám – B4 sice nebyli tak kongeniální jako den předtím Tomáš Palucha u Häxan(u), ale ani si z toho nedělali koncert s doprovodnými obrázky, jak se zhusta stává. — K samotnému filmu těžko dodat něco, co už by nebylo stokrát řečeno; úplně stoprocentní osobní zásah to pro mě nebyl, ale musím říct, že ta „naivně mravoučná“ rovina se mě dotkla víc, než jsem čekal a než by bylo třeba před deseti lety možné, a že to je po tolika stránkách (mnohočetná flashbacková a přesto dokonale čitelná struktura, herectví, svícení, dvojexpozice a vůbec vizuálno – v restaurované kopii na velkém plátně pastva pro oči) (nejen) na svou dobu tak dotažené, že tomu ten plný počet nejde nedat. (01.08.2017)

Ve Švédsku jsem se čirou náhodou dostala na seminář přibližující švédskou kinematografii zahraničním studentům. Výklad byl doplněn ukázkami ze "zásadních děl": z Vozky smrti – němá éra a Lesních jahod – Bergman (Lesní jahody se zčásti natáčely v Lundu, kde se konal i seminář, proto padla zrovna tato volba). Nakonec se promítala kompletní Láska je láska – současnost. Vozka smrti byl i tak trochu varujícím snímkem pro Švédy holdujícím alkoholu. O tom, že Švédi jsou na tento film vážně hrdí, svědčí i to, že asi za týden po semináři dávali film v televizi (odpoledne!) a já jsem ho tak aspoň mohla zhlédnout celý. Ač jsem dá se říct ignorant němého filmu, u tohoto filmu jsem odhodila předsudky a dočkala se tak nebývalé podívané. 21.2.2007 (21.02.2007)

Atmosfericky veľmi pôsobivé dielo. Je to veľmi temný, až depresívne ladený, miestami skutočne hrôzostrašný film. Na prvý pohľad pomalý dej však ubieha veľmi svižne, k čomu dopomáha obdivuhodná výtvarná stránka a vo verzii, ktorú som videl - 107 min, štýlová, pod kožu lezúca, strašidelná psycho hudba od elektronickej hudobnej skupiny KLT. Dokonalý a strhujúci divácky zážitok, ktorý môže slabším povahám spôsobiť nemálo nespavých nocí. Jednoznačne odporúčam. (08.09.2010)

Dechberoucí temná balada o nenapravitelném hříšníkovi, vině a smrti. Vynikající herecký i režijní výkon Viktora Sjöströma, jeho postavu jsem upřímně nenáviděla, když jsem se skrz sérii flashbacků seznámila s jeho destruktivním vlivem na všechny blízké osoby. Novoroční film - především pro závěrečné předsevzetí. (01.01.2010)

Mááástrpííís...:-) Skutečně jeden z vrcholů němé éry, pro mě určitě... Brilantně natočená duchařina o smrti, životě a především naději... Vozka smrti je skvělým způsobem vyprávěná legenda o Davidu Holmovi (hraje ho sám Victor Sjöström), který čelí údělu hříšníků, jenž, vydechnuvší v poslední okamžiky roku, musí se ujmout otěže vozu a celý následující rok s ním jezdit světem a sbírat duše zemřelých. Sjöström si s naprostým přehledem dokázal poradit se složitou strukturou příběhu, dokázal ukočírovat všechny flashbacky a flashbacky ve flashbacích..:-) Film sám o sobě má totálně pohlcující atomosféru a pokud budete film sledovat se stejně depresivním soundtrackem jako já, je o zážitek postaráno... Tímto filmem se k "dokonalosti" (v mezích možností němého filmu) dovedla i metoda dvojexpozice, které filmaři sice využívali už dříve, ale tady našla perfektní využití. (11.07.2006)