Charleyova teta

Já prostě tyhle divadelní taškařice nemusím... Dokoukala jsem to do konce jen díky vynikajícím hercům, kteří si své role očividně užívali - bohužel více než já. Je pro mě opravdu těžké hodnotit (a ne, nemohla jsem to dopředu očekávat, některé divadelní komedie - dokonce i Někdo to rád horké, což je Charleyově tetě docela podobné - ráda mám), nakonec však musím dát pouhý průměr, ačkoli je mi jasné, že v daném žánru se jedná o špičku. Každému se prostě všechno líbit nemůže, že... (06.10.2015)

Celkem pěkná komediální hra, a toto konkrétně její záznam. Hlášek mimimum, spíš je to o situacích, kdy ze sebe chlápek dělá ženskou. Herecké výkony dobré, děj složitý není. Všichni jsou v něm do sebe hned zamilovaní. Jako film by to moc nefungovalo, v divadle to může být příjemný zážitek. Viděl jsem zábavnější hry i hry horší, takže hodnotím průměrně. (23.01.2014)

"Já jsem Charleyova teta z Brazílie, pravlasti opic." :-) Vždycky mě udiví toužebné štkaní některých herců, jak chtějí hrát Hamleta nebo Richarda III., takové vyhořelé role, které už hrál kdekdo a kdekdo dobře. Každá jejich inovace přináší zákonitě jen patetičtější pojetí nebo avantgardní křeč, přešívající původní smysl. Myslím si, že mnohem větší rajc musí být proslavit svým jménem nějakou méně známou hru, jako se to podařilo Daně Medřické v Kočičí hře nebo právě Lubomírovi Lipskému v Charleyově tetě. Komedií, kde se muž přestrojí za ženu a každou chvíli vypadává z role, je spousta a Charleyova teta patří spíš k průměru. Shrňme si fakta: Než dorazila do ABC, hrál ji celý zástup herců, svého času dokonce i fenomenální Vlasta Burian, a přesto se to o něm málokde dočtete. Bylo natočeno nejméně deset filmových verzí, ale žádná nepřežila dobu svého vzniku. Z toho logicky vyplývá, že esem v rukávu této slavné divadelní inscenace je právě a jedině Lipan. Osobně se mi líbí, že tu roli pojal jako recesistu, který se ani tak neděsí toho, že vyvolá rozpaky mezi přítomnými, spíš si to vychutnává. Tím dostávají jiný charakter i lyrické zamilované scény, které autor svého času myslel smrtelně vážně. 80% (10.04.2006)

Není co.¬         Druhově jasně maloburžoasní hra pro diváky stejné třídy, případně obdobného vzdělání. To by nebylo jaksi, abych tak řekl, nic pohoršlivého, kdyby to nebylo spojeno s českou divadelní scénou (v tomto případě divadla Na Jezerce v Nuslích), která častěji než zdrávo sklouzává od divadelního ke kabaretnímu vystupování. V "Charleyově tetě" s O. Lipským v hlavní úloze na zmíněné divadelní scéně je kabaret tak blízko, že to opravdu strašně smrdí, vážení. Navíc, když si uvědomíte, že má jíti vlastně, s ohledem na prostředí a postavy, o anglický humor — to už mi opravdu běhal skorem mráz po zádech, při sledování té taškařice. Přehánění v gestech, v určitých případech neškodné či žádoucí, zde nahradilo pověstnou suchost a noblesu humoru anglického. Tak takhle vypadá anglická scéna v českém podání. Inu — co dodat.¬                 "Charleyovu tetu" uvedlo též ochotnické divadlo D13 z Prahy, premiéra v r. 2015. Ač herecky podřadnější oproti divadlu 'Na Jezerce', podáno je bez výše zmíněné kabaretnosti a nepřípadného přehánivého předvádění. (15.04.2017)

Lubomír Lipský - velké, přitom jakoby stranou stojící místo české Thálie. Zdánlivý bezstarostný komik, prvoplánově neokázalá oběť okolností a situací, jimiž je jakoby chaoticky smýkán. A skutečnost? Herec z největších a nejčešštějších, nikoliv náhodou blízký druh špičkového intelektuálního českého komictví par exellence Miroslava Horníčka, další hvězdy generačního trojhvězdí, doplňovaného Milošem Kopeckým. TETA, při zběžném pohledu jedna ze zaměnitelných konverzaček své doby právě Lipského výkonem v ženské úlohy rázné dámy získává náhle rozměry a valéry třetí dimenze. Při pohledu na řádící Lipského ženu v letech se vybavuje filmová Tootsie Dustina Hofmanna a vůbec cosi, co je mimo čas a prostor. Ano, až na výjimky jsou ostatní herci vedle Lipského náhle jakoby do počtu. Myslím, že TETA je právem nadčasovým představením, důkazem, že humor, současně zkázněný i bouřlivý, nespoutaný i zkázněný, nevázaný i kultivovaný, je v tomto nastudování opravdu klasickým. A to ne pro jednu, ale hned několik mimořádně vděčných diváckých generací. (23.12.2010)