Anjel skazy

Luis Buñuel a jeho umělecký film. Ostrá kritika aristokratů, kteří se v nelidských podmínkách, žijí a spí v jedné místnosti několik dní, stávají doslova opicemi. Jejich pudy by je dovedly dokonce až k vzájemnému vraždění. Vše zachránil majitel domu a pořadatel oslavy, který rozluštil se svou družkou zakletí, proč se nikdo již dřív neodhodlal odejít. Nebýt jeho, který jako jeden z mála zůstal ještě duševně zdráv, nedokázal bych si představit následky. Ode dneška, když uslyším jméno Luis Buñuel, tak se mi zobrazí režisér, jehož tvorba byla tak trochu rozdílná od hlavní větve tehdejších režisérů - zvířata: medvěd, slepice a ovce, časová smyčka, výjevy z blouznění - chodící zápěstí, které je vlastně cizí rukou, no je težké cokoli říct. (07.01.2008)

Anděl zkázy je bravurní surrealistické drama. Je to jeden z největších skvostů tvorby Luise Bruňuela. Scénář plný pomatených momentů si skvěle pohrává se zkažeností a pokrytectvím snobů. Snímek je jakýmsi katastrofickým filmem v absurdních kulisách salónu pro hosty, kde všichni jsou uvězněni svým pokryteckým smyslem pro etiketu. Takovýto film je čiré umění, které nemůže nikdy zestárnout, protože působí v jakékoliv době. (05.01.2009)

Mexická tvorba se mi zas až tak často pod ruky nedostává, ale když už se tak stane jde většinou o velice zajímavé a dobré filmy. Také tento film je neskutečně zajímavý a svým příběhem a dějem mě naprosto dostal. Jde o něco co jsem ještě asi nikdy v životě neviděl. Režisér Buňuel přišel s něčím, co v té době bylo zcela netradiční a nad čím zůstal rozum stát. Tento španělský režisér byl za svého života velice oblíbený. Natočil několik desítek filmů, z nichž skoro všem se dostalo velikých ovací a mnohé z nich patří mezi úplnou špičku světové filmové tvorby. Ve filmu máme možnost vidět i několik úmrtí o které jsme nebyli ochuzení. Nehledejte však zatím žádné postraní události, protože všichni zemřeli přirozenou smrtí. Žádní duchové ani masakry se nekonaly. Nelze ale přehlédnout scénku s pohybující se rukou, která se stala inspirací pro několik další filmů. Tato scénka byla příjemným zpestřením a jistě i hlavní prezentací nadpřirozena. Na efektech tento film jinak nestavěl, protože to nebylo ani za potřebí. Hlavní prioritou filmu je zcela jistě pochmurná atmosféra a chování postav. Herecké výkony jsou na velice dobré úrovni a právě ty stojí za úspěchem celého filmu. I samotná hudba musela ustoupit do postraní, protože by zcela jistě překážela. (07.05.2010)

Ke zde ještě nezmíněným a přitom poměrně výrazným prvkům absurdna patří i medvěd neustále se jako jakési vnější ohrožení potulující kolem prostor s uvězněným panstvem. Je zábavné sledovat na povrch náhle vypluvší atavismus, když vznešená společnost doslova roztrhá stádo ovcí. Prostor k zamyšlení dává i způsob vysvobození z "pasti" - uvěznění aranžují scénu přesně tak, jak stáli a jak se chovali, než začalo fungovat to tajemné cosi co je připravilo o svobodu - a tím vlastně zruší účinek "kouzla". Po premiéře filmu se prý producent Gustavo Alatriste naklonil k Buňuelovi a prohlásil: "Done Luisi, je to velký úspěch, nic jsem nepochopil." To sedí. (27.06.2007)

Vlastně to samé, co Nenápadný půvab buržoazie - kritika všech těch zbohatlíků z vyšší společnosti. Ti se tady sejdou na jedné večeři, mezitím ještě vyhodí nějaké kuchaře a číšníky a zůstanou tam jenom oni ještě asi s dvěma nebo třemi sluhy. A pak se nemůžou dostat ven. Námětem to připomene všechny ty dnešní horory o lidech uzavřených v jedné místnosti/domě (a těch předchůdců je evidentně víc - kromě Anděla zkázy třeba ještě Pasiáns nebo Room Film 1973, byť ten je experimentální a pro málokoho) a mě osobně to bavilo víc, než právě Nenápadný půvab buržoazie. Může za to ten fakt, že tohle má nějaký větší děj, který mě mimochodem docela zaujal. Stěžejní je tady ale ta kritika té smetánky. Líbilo se mi to, ale na plný počet to není. Silné 4* (04.01.2020)