Suzume

Makoto Šinkai zas jednou ukazuje, že je mistrem svého oboru, to jak v ohledu animace, tak i vyprávění romantických příběhů. Ne, Suzume není jeho nejlepším filmem. Vrchol jeho kariéry přišel relativně brzo v podobě Your Name., které už asi nebude překonáno a jeho tvorba se bude charakterizovat tím, jak blízko se k němu přiblíží. U Suzume máme opět dvě hlavní postavy, které si diváka bez problémů získají. Do fantasy přejdeme během prvních dvou minut a musím říct, že se jedna zatím o nejepičtější Šinkaiovu romanťárnu. Dějí se tam vskutku velké věci, které nepřebijí komorní romanci, jež spojuje ústřední dvojici v cestě za konáním dobra. Přes místy komediální vsuvku to celé působí velmi osudově, čemuž velmi pomáhá hudební doprovod. Méně se tu vsází na dialogy a více na činy i zážitky, které oba hrdiny spojí. Takže tu máme ideální poměr klasických trademarků a nového, co ve filmografii Suzume jednoznačně oddělí. Jo a nechybí i hodně těch vlaků samozřejmě, takže není o čem. Snad si Makoto podrží formu i nadále. (20.07.2023)

Aj napriek veľmi zvláštnemu námetu dokáže Suzume po celý čas udržať divákovu pozornosť a to aj vďaka dokonalej a krásnej animácii a úžasne trefnej hudbe, ktorá len dopomáha k potrebnému napätiu a emóciám. Len ako som povedala, bolo to čudné (zato originálne!), hovoriaca mačka povedzme, ale stolička to už je trošku iná fantasy. Videné v kine Cineplex Mannheim v originálnom znení. 70%. (14.05.2023)

Po třech letech další Šinkai, jehož fikčním světům vládnou barevné oblohy, dění je zasazeno do kontrastu venkova a velkoměsta, japonské reálie jsou převedeny na jedničku, vyskytují se tam přírodní katastrofy a hlavní roli hrají chlapec a dívka. Kdo by to čekal. Šinkai je však jedním z tvůrců, kterým se daří držet se zuby nehty svých bytostných trademarků, avšak zároveň se přitom výrazněji nevykrádat a udržet divákův zájem o svou nadcházející tvorbu. Oproti předchozím dvěma filmům tak stojí za zmínku, že Suzume no todžimari je v podstatě road movie, jehož hlavním tahounem děje je emancipovaná hrdinka, jejíž přirozenosti a nasazení nelze nefandit, děj je oproti předchozím dvěma snímkům citelně vážnější, téma přírodních katastrof v Japonsku je rovněž akcentováno silněji a příběh čerpá mnohem více z japonské mytologie. Líbí se mi, že snímek působí promyšleněji než ty předchozí, ale zároveň stojí pevně na zemi a není žádným nepřístupným, do sebe zahleděným artovým filmem. Kimi no na wa. to sice v intenzitě emocí nepřebilo, ale Tenki no ko ano a věřím, že tento film by mohl oslovit právě ty, kterým předchozí dva snímky kvůli své zasněnosti a létání v oblacích (přeneseně, ale i doslova) nesedly. Tady se vydáváme z Kjúšú přes Šikoku a Tokio až do Tóhoku, slyšíme nejrůznější nářečí, poznáváme velký kus japonského venkova včetně míst, která mají svá zlatá léta dávno za sebou a na která se už téměř zapomnělo, a přitom uvěřitelně dospíváme. Právě větším přesahem do současných problémů Japonska tady trochu větřím oscarové ambice. Lepší 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 11/2022.) (22.11.2022)

Vizuálně působivá a lehce romantická fantasy road-movie napříč japonským venkovem i velkoměsty, v níž se mytologická rovina plná magických nápadů a inspirovaná reálnými japonskými přírodními katastrofami setkává s civilním a emocemi nabitým příběhem o dospívání, oddané platonické lásce, pocitu viny a rodičovství. Makoto Šinkai se stále drží svých trademarků, aniž by přitom vyvolával dojem, že se opakuje. Poctivě napsané postavy i řada roztomilých detailů a jemný humor dodávají fantazijnímu vyprávění až překvapivou hloubku. Nechybí démoni, kteří v nás probouzí potlačované myšlenky, zlomyslné kočky, jež si libují v destrukci, nejvtipnější kabriolet s rozbitou střechou a také nejlepší třínohá židle v historii kinematografie. (18.07.2023)

Zatiaľ posledný film Makoto Šinkaia vytvára novú mytológiu a podobne, ako jeho predchádzajúce snímky je táto mytológia paralelná so skutočným svetom. Zasahuje do neho, ale poznať ju môžu len vyvolení. Tento fantasy princíp na jeho filmoch zbožňujem a v zásade je mi sympatický v akomkoľvek médiu. Množstvo vizuálne podmanivých scén, jemnocitný humor a skvelo napísané postavy vytvárajú mozaiku pocitov, ktorá sa hlavne ku koncu odvďačí funkčnými emóciami. Celé je to vlastne brané ako road movie s fantastickým prvkom. Plný počet ( a to aj napriek fantastickému finále) ale nemôžem dať, pretože niektoré aspekty ( teta- Suzume/ vzťah Daijina a Suzume) sú načrtnuté a uveriteľné, ale nie pre mňa dostatočne rozvité. Viem si predstaviť, že mať to o pol hodinu viac bola by to chuťovka. Takto mi tam niečo dôležité chýbalo. Čo ale oceňujem je, že téma zemetrasení a tsunami tu dostáva veľký priestor a súvisí s vytvorenou mytológiou. Obohacuje to dielo o nový rozmer a o novú drámu. Takže určite stojí za videnie. (19.04.2024)