Réžia:
Tomáš KleinKamera:
Dušan HusárHudba:
Jonatán PastirčákHrajú:
David Prachař, Jaroslav Cuhra, Tatiana Dyková, Jiří Schmitzer, Vladimír Javorský, Jiří Lábus, Alexandra Borbély, Milan Mikulčík, Halka Jeřábek Třešňáková (viac)Obsahy(1)
Po dlhej ceste Európou sa kočovný herec tatko Mour vracia domov so svojou ženou mamou a ich synmi, jedenásťročným Eliasom a len ročným Bratom. Chcú sa konečne usadiť a viesť normálny život. Doma ich však nič a nikto nečaká. Privíta ich len samozvaná domobrana, ktorá nahradila políciu. Sú poslaní na útek, ktorý sa zmení na putovanie magickou a krutou krajinou obývanou neškodnými čudákmi a nebezpečnými ľudskými tlupami. Ich cesta sa pretína s ľudskými osudmi, ktoré odhaľujú vzájomné vzťahy medzi členmi utekajúcej rodiny. Otec, inokedy neschopný zvládnuť vlastný život, musí začať bojovať za svoje deti a rodinu. A tiež dovoliť svojmu synovi Eliášovi, aby sa stal dospelým, možno zrelším, než je on sám. (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (36)
Solidní magořina balancující mezi obrazově-zvukovou poezií, surrealismem a knižní adaptací. Režisér při diskusi přísahal, že želvičky to přežily <3 Dle autora knižní předlohy se nejedná o autobiografii, ač mu teda hlavní protagonista je celkem podobný... Pokud se na to zvládnu ještě aspoň jednou podívat, tak by to mohlo aspirovat i na 5 hvězd. Každopádně jako skoro režisérský debut hodně dobrý! <3 ()
Crazy anarchistická jízda, spoustu wtf momentů a člověk neví co si má myslet ale pomalu si spojuje jednotlivé části do celku a pomalu to začíná dávat smysl. Ale ne úplně, potřebovala bych ho vidět ještě jednou. Co si myslim že tenhle film dělá skvěle je, že naprosto využívá potenciál filmového média. Ne všechno musí být realistické, ne všechno musí být odraz reality. I postavy, které během (téměř) celého filmu nepromluví jsou skvěle napsány i zahrány. Je to film, nad kterým doteď přemýšlim a zasáhl mě. ()
Něco mezi Nejasnou zprávou o konci světa a Šíleným Maxem. Měl jsem problém už se stejnojmennou literární předlohou Jáchyma Topola, scénáristé z ní navíc vypreparovali několik rovin (těšil jsem se na rovinu s Gérardem Depardieu a Ruskem, ta ale zmizela nenávratně) a vzniklo cosi hodně artového, bezdějová road movie bezčasím...samozřejmě zmizel i největší skvost knihy - totiž ten oslnivý Jáchymův jazykový projev, ten nádherný proud literární řeči, který se do obrazů převést nepodařilo - a posloupnost až surreálných výjevů, ze kterých je film složen, tu magii Topolova textu prostě nemá a mít nemůže...vrcholem snímku jsou tak Žiletky Jáchymova bratra Filipa a Psích vojáků...jediný moment, kdy mne mrazilo... ()
Tak kvůli takovýhle krávovině nechají páni filmaři shořet naší chatičku na muří nožce, která nám to tu zdobila od roku 93! Jezdili se na ní lidi dívat z celý republiky. Prý se teda měla stejně zbourat kvůli nějaké cyklostezce, ale moc se mi tomu nechce věřit ( zatím se tam nic neděje, nic nestaví ). Takový hercí a taková BLBOST... a já se na ten film tak těšil... Ta jedna hvězda je za tu naši chaloupku. ()
„Děti, to je požehnání, děti, že jo? To bude dobrej život.“ - „Řikám, nebude! Dyť nakonec je každej rozbitej, chcípá sám vo nemocech, dyť nic nevydrží, přátelství, láska, to přece vyvane. Nakonec je jen umírání a bolesti, a v těch bolestech si ani nepamatujete ty, jak se říká, dobré chvíle, a když jo, vo to vám je hůř. Přece nemá cenu to celý absolvovat, to sám víte!“ A divák se o tom přesvědčí také…Tušil jsem, že mě film mine. A to se také stalo. Citlivý člověk je film dosti podivný. Zmateným dějem i postavami, z nichž je jedna potrhlejší a zároveň odpudivější než druhá (mou maličkost ale nejvíc iritoval syn Eliáš, která ani nemusel mluvit, stačilo mi, jak se tvářil, a definitivně mě dorazil scénou s pistolí). To mělo za důsledek, že mi bylo srdečně jedno, co se s nimi stane. O něco zajímavější to bylo alespoň po obrazové a zvukové stránce, některé momentky mě přece jen zaujaly. Ale to je na celý film, který mně navíc utíkal dost pomalu, a ještě byl korunován prázdným, nic neřešícím koncem, poněkud málo. Dám tomuhle těžce uchopitelnému dílu 2*. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (1)
- Ikonická dřevěná chata na pilíři mostu řeky Radbuzy připomínající chaloupku Baby Jagy (Georgiy Millyar) z Mrazíka (1964) skutečně shořela během natáčení filmu. Musela totiž ustoupit plánované lávce přes Radbuzu, a tak skutečnosti filmaři využili a chatu zapálili. (Leopard105)
Reklama