Medveď

Takových vrstevnatých a štědrých seriálů na emoce a invenci všech zúčastněných, které nehrají na jistotu, ale na výjimečnost v tisíci malých detailech, je na světě co by na prstech jedné ruky napočítal. Radost z perfektní práce. Přeju jim všechna možná ocenění, včetně kategorie nejelegantnější omeleta. (29.09.2023)

Maso se důkladně dusí, omáčka bublá, z kořenové zeleniny jsou vmžiku kostky. A furt někdo ječí. Pohled na chod kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland plný několika ztracených existencí je poměrně náročný. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné opravdu vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti, protože… (04.02.2023)

Zkusil jsem dva díly, ten první a jeden extra chválený z půlky druhé série - oba jsou ve výsledku velmi podobné:  Cíleně chaotické s rychlým chrlením dialogů a superdynamickým střihem, ale zatímco takový Sorkin dokáže naplnit ultrarychlé dialogy zajímavým obsahem, tak tady jsou to řeči o ničem, tlachání o životě a trapné vtípky. A na konci vygraduje nějaké drama, aby se pak všichni zas nějak udobřovali. Beru že to má být slice of life takže neřeším že tu nejsou velké dramatické oblouky a dějová překvapení, ale... je to slice of life s postavami které mě moc nezajímají a jsou docela dost nepříjemné, a ze života který je trochu moc absurdně přepálený na to abych to dokázal brát vážně. A přitom jsem fakt chtěl aby mě to bavilo, protože půlku těch herců tady upřímně miluju, kameraman a střihač předvádí parádní řemeslo, a seriál o vaření u mě má body k dobru úplně automaticky... ale prostě není to tady. (27.11.2023)

Po Boiling Point ďalšia vecička, z ktorej Pohlreich a spol. musia mať stojáka pod zásterou a pri ktorej si poviete, že radšej do uranových dolov faráť, než do reštiky ku plotni. Hektické tempo od prvej minúty, stresujúca atmosféra, všetky dialógy idu za pochodu a tu a tam sa nájde chvíľka na to zvoľniť a zotriasť zo seba emócie, alebo si dať len v kľude cigaretku a odfúknuť a pokecať, či už o banálnych, alebo dôležitejšívh veciach. Nič viac, žiadna veľká story, len vyvíjajúce sa vzťahy medzi posádkou jedného bistra.  Nie je to nahláškovaná vykecávačka typu Clerks a ani to nie je zrovna oddychovka, skor občas vypätý ukričaný chaotický emocionálny nervák (ep.7 je parádne one-shot kuchynské peklo), no má to echt vťahujúcu intenzívnu autentickú atmosféru. No hlavne to má, ako spomínaná 'smithovka', extrémne sympatické, živé a skutočné postavy, ktoré sú so svojimi osobnými radosťami a mindrákmi do jedného proste spoločnosť, v ktorej chcete stráviť okamžite ďalšiu sezónu. (10.10.2022)

Vývar ze stresu a emocí. Překvapivé poznání? Vlastnit restauraci je na sebevraždu. Snažit se bufet předělat na nóbl restauraci se rovná očistci. Herecky je to jedna velká paráda. Tempo je zběsilé a pořád se něco děje. Někdo to připodobňuje k Bodu varu, ale Medvěd je pořád o něco málo optimističtější. O to jsou ale bolestivější ty pády. Vážně síla. (14.02.2023)