Pamfir

Vizuálně skvělé, má to výbornou atmosféru a z hlavního hrdiny charisma fakt přímo stříká, ale postavy se podle mě chovají děsně nelogicky, nejdřív něco řeknou a pak udělají naprostý opak, navíc ta osudovost "nemáme jinou možnost, takhle to prostě musí být" je podle mě spíš vynucená scénářem, než že by postavy reálně jinou možnost, jak situaci řešit, fakt neměly. (05.07.2022)

VIDENÉ NA FEBIOFESTE 2023 * Aby som nemal pocit previnenia, že som predošlému festivalovému filmu dal vysoké hodnotenie len preto, že vznikol na Ukrajine, môžem sa pre pokoj duše revanšovať na hodnotení Pamfíra. Ide o pomerne jednoduchý, ba až lineárny príbeh o pašovaní. Nič, čo by sme nevideli už v iných filmoch z postsocialistických krajín, Slovensko nevynímajúc. Postavy sú vykreslené pomerne plocho. Ani umelecký zámer s dlhými neprerušovanými zábermi mi veľmi nesadol, niektoré obrazy (napríklad sledovanie pôrodu dobytka) mi prišli dokonca komické. Vonkoncom nemám pocit, že som sa dozvedel niečo nové o ukrajinskej spoločnosti. Za jediné pozitívum považujem to, ako boli ľudové zvyky napasované do príbehu a že neboli vykreslené tak protivne, ako sa to zvykne robiť v slovenských filmoch. Je mi ľúto, že sa mi to nepáčilo, po projekcii nasledovala debata s režisérom, je to príjemný človek. Sám potvrdil, že tento film bol debutom jeho ako režiséra, tak aj väčšiny hercov, producentov a členov kreatívneho tímu a myslím, že výsledok je tomu poplatný. (16.03.2023)

Producentka Sasha Kostina uvedla ve Varech film slovy, že možná pomůže lépe pochopit, co je vlastně ukrajinský národ zač. A skutečně, touhle optikou se jedná o fascinující pohled pod povrch východoevropské mentality se vším, co k tomu patří – důrazem na tradice, rodinu, hrdost, ale i s transgenerační mizérií, zkorumpovaností a kriminalitou představující jedinou aspoň zdánlivou šanci, jak se z marasmu vymanit. Snímek přitom nabízí i vizuálně vtahující a podmanivý příběh o vesnickém hromotlukovi, který by pro svou rodinu udělal vše – a nic jiného mu zřejmě ani nezbývá. Připočtěte dlouhé záběry založené na propracovaných kamerových jízdách, nenásilné zakomponování humoru a v neposlední řadě taky poučení, jak lze alternativně využít prášky na podporu erekce – a vychází z toho jeden z nejzajímavějších klenotů letošního festivalu. (07.07.2022)

Sociální drama z prostředí ukrajinsko-rumunské hranice s nádechem krimi, neboť vypráví o pašerácích. Hlavní hrdina to na svých bedrech táhne, co může, přesto se mi ale vývoj příběhu nezdál úplně přesvědčivý (zvlášť momenty bezprostředně vedoucí k závěrečné tragédii jsou vyloženě random). Díky řemeslu a hereckým výkonům je to solidní festivalová výplň, ale zároveň nic, co by se zarylo do paměti. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Ten všemi vychvalovaný "charismatický" hlavní hrdina mi teda byl trochu protivnej. Jako největší přínos vnímam tu epizodu s pašováním cigár, který mi umožnila kouknout trochu pod pokličku, jak obyčejně vlastně dnešní převaděči pracujou. Jinak taková ta klasika: korupce, místní kápo, sklopený oči...do který tvůrci přidali špetku takovejch těch trochu ušmudlanejch tradic (masky, tancování...tentokrát fakt nudně). Celý to bylo z mýho pohledu takový zkratkovitý, naivní, trochu nevyzrálý. #kviff56 (60%) (09.10.2022)