Raněný lučištník

U silnice stojí hospoda U modrého orla....je v ní jukebox a výčepní je pěkná ženská....šofér v podání Josefa Vinkláře byl životem zkoušenej chlap, co možná na starý kolena našel cíl svojí cesty...a ten lučištník, co o něm vyprávěl šofér Fajt, byl králem a tad yj ejeho příběh . Filoktetes, byl thessalský král,, skvělý lučištník, který byl na cestě k Troji uštknut hadem a rána páchla tak silně, že byl ponechán na ostrově,kde 9 let bojoval o přežití. Pak pro něj dojeli,on po příjezdu k Troji,zasáhl šípem Parida, který na následky této rány zemřel...a Filoktetes se uzdravil. Jak dopadla Troja víte...ale je zajímavé sledovat i osudy dalších hrdinů od ní....a tak i tento výlet do historie byl zajímavý...... (11.09.2017)

Tvrdím téměř u všeho (co se týká nejen lidí, ale i věcí), že není důležitý obal, ale obsah. Tento filmový skvost se dá přehrát na čemkoliv a pořád to bude skvost. Bohužel i v nejlépe vybavené moderní televizi, když budete vidět nejakčnější, nejdražší a nejvýpravnější film ... a já nevím co ještě, tak pokud tomuto obalu nedáte kvalitní obsah nikdy to nebude "Dobrý film".... Výprava nezaručuje ještě koukatelnost a naopak. Jen u těch nenákladných filmů to tak nebolí. Jinak skvěle odvedená práce našich předních herců. (19.10.2014)

Skvěle zahranému dialogu dvou osamělých poněkud ubírá celý ten kontext, především rozpravy na pracovišti, které chvílemi působí, jako by měly především obhajovat Standovo počínání. Myslím, že pouhý dialog muže a ženy, z něhož samého by vyplynulo všechno, co je obklopuje, včetně situace, která je spojila, by byl působivější a živější – a obešel by se i od trochu násilných mythologických analogií. (25.12.2021)

Baba, která neví, co chce, pojedu nepojedu pojedu, a sáhodlouhé debaty. Více zde neuvidíte. Jen neustále uslyšíte, že řidič je řidič, kam jel či nejel jeden z hrdinů „příběhu“, který je naprosto o ničem. Jen vyhrožování stranickým úkolem je nervák, a pak sem autoři vrazili pro jistotu i policajta, asi aby se konečně něco dělo. Ne, tohle není moje parketa. Snad, kdyby to bylo v rozhlase… (09.09.2017)

"Každej má nějakou tu ranku…když budeme ohrnovat nos nad každou tou rankou…" Že je Oldřich Daněk skvělý autor jsem zatím více slyšel, než měl tu čest zažít na vlastní kůži. Tahle konverzační televizní inscenace plná štiplavých i posmutnělých dialogů se mi rozhodně moc líbila. Nechybí v ní jak humor ("Ty se tváříš, jako bych ti zavraždil babičku…" nebo "Já jsem vám řekla, abyste si sedl a ne byste mi dělat psychiatra"), tak i životní moudrost ("Štěstí chodí pomalu, ale zdrhne hned."). A když se k tomu přidají skvělí herci počínaje Janou Hlaváčovou, jejíž postava se snaží přistupovat k životu se stoickým klidem ("Děkuji Vám, nepotřebuji nic....Tohle je můj život, já jsem ho ještě nevzdala") i když ji to úplně nejde, přes Jiřího Valu coby šoféra, jež má pocit, že "když vyjede z brány, má nad sebou jen nebe a střechu od kabinu" a konče filosofujícím Josefem Vinklářem („Na silnici jako v lásce, tam taky nikdy nevíš…“). Jako bonus jsou tu pak mladí Tatjana Medvecká s Jiřím Lábusem, jejichž jiskřivý dialog rozhodně pobaví ("já jsem se dokonce modlila, abych se zamilovala do někoho, s kým bych mohla mávat.....", "já už jsem úplné mávátko"), i když se opět dotýká i vážných témat jako je vztah dcery k otci ("Tys ho měla rád?...Hůř já mu věřila") či volby životního partnera. (27.07.2018)