Kat

Kat se zvláštním způsobem napojil na nějaké mechanismy v mém podvědomí, které mě od jisté chvíle nutily nevnímat komediální, humanistický, stylový a vlastně ani žádný jiný aspekt filmu a nastalo naprostě vcítění se do hlavní postavy. Celou dobu jsem si jen říkala "že to neudělá, že to neudělá" a nedošlo mi, že to nijak jinak skončit nemůže a měla jsem radši odejít ze sálu. (Podobně fyzický účinek na mě měla Leopardí žena, kterou jsem ale měla na počítači a mohla jsem si ji tak dovolit "proklikat" do konce.) Podstupování duševního utrpení, které je ve své podstatě vyhnutelné, je pro mě na plátně víc nesnesitelné než všechna násilí a vraždy a znásilnění dohromady. Naivní představa "za chvíli toho nechám" je jen prodlužování hrdinova (a tedy i mého) utrpení. Pro nepiratelné kvality filmu a odpadní prožitek nehodnotitelné. (01.04.2010)

Již od prvních minut fascinující film. Nejen svým námětem (jedním z hlavních hrdinů je kat), který je občas hodně provokativní, ale i svým "neorealistickým" zpracováním. A vůbec není poznat, že se nejedná o italské, ale španělské dílo. (Bohužel, protože tyhle divoce gestikulující a přeřvávájící se italské rodiny fakt nemusím). Zároveň je film plný nejen černého humoru. Téma pohřebáků vůbec není nové, jak by si mohl myslet divák seriálu Six Feet Under, kromě tohoto snímku stačí připomenout třeba jugoslávské Maratonce. Snad jediné, co mě na filmu vadilo, je strašně ochraptělej hlas toho starýho dědy. To bylo utrpení poslouchat. (25.03.2010)

Neříkám, že je Berlanga špatnej režisér, ale jeho filmy nejsou nic víc či míň než nuda a šeď [a ne, nejde o to že jsou černobílý]. O to víc mě fascinuje, jak mohou být jeho filmy považovaný za komedie, když humoru je v nich jak šafránu.... 9 z 10 diváků nedoporučuje sledovat při spánkové deprivaci (nezávisle ověřeno několika studenty filmu) (06.12.2022)

„Bergman, Bergman...?“ Když humor za Franca, pak takovýhle. Komedie veselá jako pád do čerstvě vykopaného hrobu a něžná jako květina z pohřebního věnce. O muži, který rozhodně nechce být katem, ale jaksi nemá na vybranou. Rodinu třeba nějak uživit. Drsných vtípků nejsou ušetřeny děti ani odsouzenci jdoucí na smrt a jakkoli se film nese v rozverné náladě, s prudkými slovními výpady a výborně načasovanými komickými gesty, nezastře své temné nitro. Kdo chceš přežít, musíš zabít aneb Někdo to dělat musí. S filmem přímo nesouvisející problém představuje palba vět, občas tak zběsilá, že jsem sotva stíhal číst titulky, natož sledovat plátno. 80% (08.09.2010)

Hořko-černě lehký satirický námět (v upovídaném provedení na vlně hodně zkroceného Funese), který pro mě ale nemá osudovost Kohoutovy literární Katyně (a kdoví, jak ta by dopadla zfilmovaná). Nevíte o bytě ? "Né, že bych chtěl zrovna jí, ale co jsem měl dělat ?" Táto, vem nás k moři. (v čes. znění Kostka, Budínová) (03.05.2019)