O Háderunovi a víle Elóře

Fuj, fuj, tak tohle ne. Studiový pohádky už tak nesnáším a tahle je jedna z těch nejhorších, všichnni herci hrajou v úděsnejch maskách, šíleně gestikulujou rukama, snaží se vypadat co nejstrašidelněji (král hadů v hábitu ověšeným hadičkama), k čemuž má asi přispět skutečně "pochmurná" atmosféra poloprázdnýho studia s pár světýlkama, papírovejma rekvizitama a efekty jako svíčky vzhůru nohama trčící z horního rámu obrazovky. Nejhorší jsou pak haluškoidní výstupy Goldflama se psama nebo když lidi začnou zpívat. A Hrušínskej se tváří celou dobu jako jelito, že by tam něco dokázal krom toho, že zkamení a pak se chová ještě přihloupleji, se říct nedá. Prostě peklo. Nedoporučuju žádné věkové kategorii. (30.08.2009)

Tak temná pohádka, že bych ji snad ani dětem nedoporučoval. On si taky Jan Hrušínský není úplně jistý, že Markétě (Veronice Žilkové) chce pomoci. V jednu chvíli dost zaváhá, čímž tu najednou nemáme pohádkového hrdinu, ale prostě jen člověka. A tak se nejvíc vyřádili maskéři, kteří pohádce dodali tu správnou temnotu, kterou navíc podpořil značně Boris Rösner. A Václav Sloup nám zastoupil humornou stránku. Při své délce ale pohádka nemá moc co zajímavého nabídnout. (20.10.2021)

Dost, ale opravdu dost divná pohádka. Pamatuji si premiéru z dávnověku, kdy jsem byla ještě hodně malá, školou povinná, z té temné pohádky vyděšená. Hodnotit to tehdy, jdu asi mnohem výš. Hlavně mě fascinovala ta skleněná lebka, podoba zakleté Markétky a její maska. Pohledem dospělého mám pocit, že to je splácané z několika (tří a dvou třetin abych byla přesná) různých příběhů, které tak úplně nedrží pohromadě. Nejpekelnější prvek byl Arnošt Goldfram, netančej, Arnoštku, ani nezpívaj, už nikdy. A když jsem tak u toho, raději ani nemluvěj. V té pohádce je docela dost životních pravd a myšlenek, ale to se tříská (říkám, splácané s několika příběhů) s pohádkovými částmi, vztahy mezi postavami nejsou úplně vyjasněné a vysvětlené. Nakonec z toho vychází, že nejlepší byla práce maskérů, hlasy pana Lukavského a pana Rösnera, tři polární špicové a kočka (tuším anglická modrá) Olién, a to ještě pomíjím, jak pitomé jméno to je. (11.05.2013)

V hodnocení této pohádky souhlasím s Tuaxem. Příběh má pěknou myšlenku (kromě viditelné vnímat i krásu neviditelnou), ale trpí i mnoha nelogičnostmi, především velkou pasivitou hlavního "hrdiny" Kristiána. Co se týče zpracování, zlo je tu opravdu odporné a masivní (myslím, že tu herci v záporných rolích převládají), což asi nepotěší malé děti, ale zase je to opravdu pohádkové. Happy-end z mého pohledu dost přitažený za vlasy: Proč musela Markétka za každou cenu získat zpět svou fyzickou krásu? Proč raději nezůstala s tím, kdo vnímal její krásu neviditelnou? Z herců se mi líbil Radovan Lukavský. (27.10.2012)

Klasická studiová pohádka našich 80. let s běsnými tanečně-dramaticko-kostýmními scénami. Boris Rosner s apartní žabkou na nose dokáže uhrát zlého čaroděje celkem snesitelně, ale klaďas Hrušínský se chová neobyčejně tupě a přerod z hloupoučké holčičky v poučenou starou dámu (a zpět do holčičky) se taky zrovna nepovedl, ať se Veronika Žilková snažila seč mohla. Nejhorší ovšem je to, co spáchali s Arnoštkem Goldflamem. Nejenže ho jakožto čaroděje dobra navlékli do šaškovského kostýmu, ale ty zpěvy a zjevování se s bílými psíky, no hrůza. (29.08.2009)