Réžia:
Josef MachScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrajú:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (viac)Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Průměrná družstevnická komedie. Většina filmové produkce první poloviny šedesátých let, tedy z období těsně před příchodem osobností tzv. nové vlny, jen stěží obstojí v silné konkurenci svých pozdějších souputníků, vyjadřujících se k intimních lidským selháním, zdůrazňujících autenticitu a přirozenost filmové kamery a hereckého projevu. Nic takového ovšem Machova lidová veselohra nepoužila a ostatně nebyl k tomu ani pádný důvod. Laciná zábava za laciný peníz, proč ne. Pro Lubomíra Lipského se role breptavého dědy Potůčka stala tak trochu osudovou, bohužel jen stěží umožňující jinou, než komickou strunu komikova širokého hereckého rejstříku. Film, odpovídající masové popularitě stejnojmenného seriálu, tehdy jednoho z prvních v Československu. ()
Jsem ochotnej přistoupit na to, že ve své době to mohla být populární záležitost, že na to lidi houfně šli do kina a že se smáli. Dokážu i vyhodnotit situace, ve kterých se předpokládal smích, ale mě dneska vtipné nepřišly. Jistě, po padesátých letech naplněných budovatelskými agitkami mohlo tohle být zpestřující, ale i tady to budování čpí ze všech stran. Především se tu mnoho mluví, dialogy jsou ale plytké a někdy i scénáristicky nedomyšlené. Chabý pokus o náznak politické satiry je příliš krotký a přizdisráčský na to, aby mohl zaujmout.Mluví se především o kompostech, obecním vodovodu a bytí či nebytí předsedy. Už tato tři témata degradují případné kvality filmu. Možná svou roli hraje i můj osobní problém s Lubomírem Lipským, kterého obecně snesu jen málokdy. Nemluvě o Janu Skopečkovi, jehož permanentně patetický kukuč je směšný. Takže, až příště budu někde číst "legendární", zbystřím. Protože Tři chlapi v chalupě jsou dokladem toho, že i legenda může být pěkná sračka. Takže za kouknutí stojí snad jen coby dokument doby a doklad faktu, že i Míla Myslíková a Helena Růžičková byly mladé a štíhlé. ()
Jó ty komposty! To je to, co světem hýbe... ;oD - - - Dobou značně ovlivněná prostoduchá lidově-kolchoznická televizní komedie s nádechem komunální satiry, marná však a zbytečná, která naštěstí skončila na kompostu filmových dějin... :-) . . . Oproti seriálu však se sevřenějším dějem, zasluhující si proto přece jen vyšší hodnocení... Dobré k vidění tak jednou za deset let, snad jen k připomenutí, že >takoví jsme byli...< :o) . . . Jeden a půl hvězdičky, pro toho L.L., zahravšího pomalu dvakrát tak starou postavu dědka Potůčka a pro tu krásnou mladou štíhlounkou M.M. zaokrouhleno se zavřenýma očima nahoru... Tož "ERGO KLADÍVKO"... :o))) ()
V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle. ()
Teprve druhá Dietlova seriálová práce, která od počátku nemusela být špatně vymyšlena. Tři generace v jedné chalupě jistě mohly zažívat různorodé komické příhody plynoucí nejen z rozdílných povah, ale také věku. V osmnácti dílech by se jistě našlo víc než pouze tento film, který je z velké části postaven na obhajobě socialistické poctivé práce v zemědělství a ZD. Je to škoda. Hlavní zápletka je totiž právě tato a dokonce i milostné peripetie nejmladšího člena Potůčků jsou svázány s místní politikou. Na druhé straně byl nejhumornější děda, který ve snaze pomoci zamotal co mohl. Ostatně komedie je dobře obsazená a těžko vyčítat autorům, že v 63. roce byli poplatní době. Tím ale neříkám, že bych se na film podíval znovu. ()
Reklama