Nezvaný host

4* Na rozdíl od mnohých jiných tenhle film musel jít do trezoru, protože ta alegorie je znát na každém kousku a režisér musel tušit, že s ním budou problémy. Za tu odvahu by si plný počet hvězd zasloužil, ale ten studentský rukopis je znát. Docela by mě zajímalo, zda se vůbec stihl ještě odvysílat, ale to nejspíš až po revoluci. Přesto je to krásný důkaz doby minulé a nevím, zda by ho dnešní mládež ještě pochopila. Tenhle satirický středometrážní snímek si můžete přehrát a vychutnat poctivý absurdní příběh. Doporučuji. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 0 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.09.2017)

Pod nenápadným cvičením studenta třetího ročníku FAMU se skrývá důmyslná satira na okupační poměry v Československu v roce 1968. Pod každým slovem můžeme nalézt nějakou narážku. Rus vtrhl do naší země, nikoho se neptal, nikdo ho nechtěl a přitom tu je. Konstatujeme fakt a netřeba o tom jakkoliv debatovat. Zprvu jsme vystrašeni, ale nakonec zjistíme, že ho máme rádi a za nikoho bychom jej nevyměnili. Naprosto geniální! (22.08.2009)

"Žánr" podobenství byl živnou půdou českého filmu šedesátých let a reprezentuje typ snímků, který se bohužel z pozdější kinematografie téměř vytratil (že mu normalizace nepřála, je pochopitelné - a nikoli náhodou se ho nepříliš úspěšně pokoušeli v devadesátých letech křísit právě představitelé nové vlny jako Chytilová nebo Němec). Přitom škála projevů podobenství se pohybovala v poměrně širokém rozpětí od jemných náznaků ("zatuhlost" v Passerové Intimním osvětlení, metafora hasičského bálu v Hoří, má panenko), přes poměrně komplikované alegorie (pro mě vůbec nepřekonatelné O slavnosti a hostech) a avantgardní bizarnosti (žroutství Sedmikrásek) až po poměrně frapantní, sevřené výpovědi o dané době (Juráčkova Postava k podpírání či Švankmajerova Zahrada). Nezvaný host představuje pomyslné vyvrcholení těchto tendencí, které už snad ani nemůže hovořit jasněji: do soukromí bytu jednoho páru se nedovoleně vetře cizinec, jehož úkolem je dohlížet a podávat hlášení na neidentifikované "ústředí". Oba partneři jeho přítomnost nejprve odmítají, ale záhy si na přítomnost dohledu zvyknou a na ústředí posléze volají i sami, protože si uvědomí, že "mohli skončit daleko hůř". Samotný princip výměny svobody za pohodlí iluze zachování běžného života je velmi prozíravou metaforou pro nastupující normalizaci. Natolik prozíravou, že je jasné, proč nemohl nadějný Venclík dále točit. Filmařsky Nezvaný host celkem odpovídá studentskému snímku (úvodní dialogy prozrazují určitou nezkušenost), ale těžiště snímku je jinde, jak jsem shrnul výše, proto si dovolím hodnocení malinko nadsadit. (08.05.2017)

Absolvenský snímek, který stál absolventa absolutorium. Ani se nechce věřit, že byl scénář sepsán už dva roky před invazí. Otázkou je, jak by byl přijat veřejností, kdyby k invazi nedošlo. Patrně by zapadl jako běžný absolvenský film. A když odhlédneme od podobnosti s chování nepozvaných nehostů, objeví se přesný obraz toho, jak se s takovými nezvanými hosty vyrovnáváme my. Po prvotním prostestu následuje nedobrovolné přijetí, které se postupně mění v odevzdanou rezignaci až po souznění s okupantem. (09.02.2015)

„Co si přejete? My Vás vůbec neznáme. Odkud jste? Tady nemůžete být … Co to pořád žvaníš? Všichni musíme poslouchat, tak ty budeš taky! Řek‘ jsem to snad jasně. Když mě sem poslali, tak tu musím bejt. Jako váš bratr, nebo přítel.“ To … to je naprosto neuvěřitelné. Neuvěřitelně absurdní. Plné černého až mrazivého humoru. A také strašidelně pravdivé. Venclíkův absolventský filmeček nám ukazuje povahu českého člověka naprosto otevřeně a bez příkras („Je to holt těžký, musíme se s tím smířit. Nic netrvá věčně. Musíme to vydržet“). Vůbec se nedivím, že putoval hned po svém zveřejnění do trezoru. Jen je velká škoda autorova promarněného talentu. Být hrdinou a svědomím národa se nevyplácí. (27.02.2015)