Dům na Ořechovce

Poválečná bytová krize a její fatální důsledky. Jedna vila, dva nesmiřitelné souboje. Starý, zkostnatělý profesor opečovávající svou sbírku sukulentů a mladý ambiciózní lékař hledající pevné zázemí pro rodinný život. Film nabízí dva retrospektivní pohledy na události předcházející tragickému vyústění mezi oběma zúčastněnými stranami a nechává diváka nahlédnout do složitého podhoubí střešovického domu. Celkový dojem kazí snad jen zbytečně jednostranný závěrečný výpad proti starým pořádkům, jejichž čas dávno vypršel. I přesto se, také prostřednictvím hereckých výkonů výtečného Jana Pivce, Jiřího Valy a Marie Tomášové, jedná o slušný film s výrazným dramatickým potenciálem, poukazujíc přitom na problémy tehdejší společnosti. (29.12.2015)

Mladí manželé nemají kde bydlet, on má sice byt v podnájmu, ale majitel mu nechce dovolit, aby si ženu přistěhoval. Staří manželé lpí na zavedených pořádcích, nechtějí žádnou změnu. Navíc je pan doktor pěkný vykuk, bydlí v podnájmu, a když mu majitel nechce pronajmout další místnost, smrtelně se urazí a rozdurdí se na majitele. Majitel v podání Pivce je neústupný a dobře dělá, stačí mít v domě arogantního doktora, jeho manželka není kýžený bonus. Vala je skvělý v roli drzého doktora, Pivec je výborný v roli utrápeného starého pána. (21.12.2012)

Dobry namet na film - rastuci konflikt medzi podnajomnikom a majitelom vily. Hlavne v Ceskoslovensku 50. rokov, kedy tu vladol druhy najtvrdsi stalinsky rezim - tvrdsi bol len v samotnom ZSSR. A tak velmi nebolo o com tocit, konfliktne temy ako monstrprocesy, kolektivizacia a zakladanie JZD/JRD reziseri obchadzali, taxa natocil aspon tento slusny priemer. herecke vykony zaistuju hlavne Pyvec a Jiri Vala /Nocni Host 1961/. Slusne kulisy a vyborne dialogy zaistuju aj tomuto filmu slusny priemer : 69 % (31.07.2018)

Tenhle film je sice hezky natočený a herci podávají slušné výkony, ovšem z hlediska dramaturgického a morálního s tím mám problémy. Je nám postupně poskytnut pohled z perspektivy starých majitelů domu a novomanželů bez společného bydlení. Bývala bych chápala obě strany, kdyby mi nebylo tak nápadně podsouváno, že mám chápat jen jednu, že bytovou krizi způsobili prvorepublikoví profesoři, roztahující se se svými sbírkami kaktusů. Aby to nevypadalo, že je scenárista zaujatý jen proti starým lidem, elegantně vsunul epizodní postavu nájemníka, kterého utlačuje jeho mladší domácí. Naštěstí se tehdy už nelenilo s panelovou výstavbou, takže si film může dovolit maličko zahrát i na optimističtější notičku. Toto shovívavé mávnutí rukou nad starými pořádky je paradoxně z celého snímku to nejpříjemnější. Jinak jsem trpěla jak ten pokusnej pes. (11.01.2012)

Způsob vyprávění téhož příběhu ze pohledů dvou různých pohledů je nosný. Bohužel se na něm neblaze podepsala přlílišná snaha vnutit divákům výpověď, ke které by mohl dojít sám. Selhala především dramaturgie, scénář se dal s menšími úpravami mnohem lépe zhodnotit. Přesto jde o vyzrálejší počin než Delongova prvotina Život pro Jana Kašpara. (30.12.2015)