Réžia:
Andrea SedláčkováScenár:
Andrea SedláčkováKamera:
Vladimír HolomekHrajú:
Tatiana Dyková, Ladislav Mrkvička, Ivan Trojan, Oldřich Kaiser, David Matásek, Martin Myšička, Aňa Geislerová, Kateřina Winterová, Daniela Kolářová, Jana Bittnerová, Mojmír Kučera, Roman Pomajbo (viac)Obsahy(1)
Podzim 1988. Renata studuje žurnalistiku. Žije s žárlivým Standou, kterému je občas nevěrná. Rediguje školní časopis a je možná trochu odvážnější než ostatní, a to hlavně proto, že nechce být dcerou svého otce papaláše - zaměstnance Ministerstva vnitra. Jenže situace se vymyká z jejích rukou - Renatiny protirežimní miniaktivity a románek s disidentem Holým si vyslouží zájem STB. Otec Renatu ze strachu o kariéru a možná i z přesvědčení hodlá vydědit. Vztah se Standou se problematizuje.
Film vypráví o jednom osobním - dosti marném - hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě. ()
Komorní film o citových eskapádách studentky žurnalistiky, který se odehrává v přelomovém roce 1989. Zajímavý a bezpochyby nosný příběh s velmi dobrým hereckým obsazením ale plně nevyužil svůj potenciál. Stejně jako je bezradná a trochu naivní hrdinka, je nakonec bezradný a trochu naivní i film. Opravdu velká škoda. Ke cti tvůrců je ale třeba přičíst v současnosti ne zcela samozřejmý fakt, že když se děj odehrává v Paříži, tak se skutečně točilo v Paříži. ()
Konec docela dementní. Chytila jsem v televizi nejdřív druhou půlku, tak jsem očekávala podobnou demenci i v první polovině. Když jsem pak na to koukala, překvapilo mě, že Vilhelmová, kterou většinou buď nemusím, nebo nemůžu, hraje celkem slušně - dokonce bych řekla až dobře. Druhým překvapením byl Trojan, kterej byl taky slušnej, a k tomu ji slušně (uvěřitelně) zmydlil. A bylo to tak z čistýho nebe, že jsem se až lekla, to se mi nestává, takže hvězdička navíc. ()
Nový TV film se pokusil ukázat život v totalitním Československu. Jelikož mám stále v paměti před pár týdny uvedený TV film "PF 77", nabízí se srovnání. Potvrdilo se, že obsazení kvalitními herci ještě úspěch nezaručí. Především je to rozdílná kvalita scénáře a také režie. Jednotlivé postavy nedostaly dost prostoru na nějaké hlubší zamyšlení nad jejich osudem. Škoda. ... Zdálo se to jenom mně, že Tatiana Vilhelmová nebyla zrovna v nejlepší formě ? ()
"hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu..." Když koukám na filmy o tom, jak jsme žili, tak se mi vždy otevírá kudla v kapse. Většina scénáristů buď v té době nežila nebo má pocit, že musí nutně zobrazit celou tu dobu jako jakési vězení s temnými postavami a postavami s protirežimními aktivitami a podobné bláboly. Předpokládám, že za pár let budou říkat, že museli aby mohli tvořit. Stejně jako to vykládali ti, co tvořili prorežimní bláboly před rokem 1989. Po shlédnutí těchto filmů je mi jasné jedno. A to, že film pojednává o zemi a době, kterou neznám a ve které jsem nežil. A špatně natočený film s rádoby dobrými herci, kteří hrají tak, že se mi z toho zvedá žaludek, to jen umocňuje. Pocit, že v této zemi žili samí správní dysidenti a pak ten šedivý zbytek národa a pět komunistů, co utlačovali celý národ je opravdu na hraně stejně jako akční filmy s Chuckem Norrisem. ()
Reklama