Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Tohle je prostě nářez i návrat do dětských let zároveň. Pouštěl jsem to lidem, kteří nesnášejí mangy i lidem, kteří nesnášejí elektroniku a vytvořil jsem mnoho fanoušků obojího :D Je to originální, zábavné, nevinné, energické a dojemné. Jistě, scénář na Oscara není, ale mě to prostě vtáhlo tak, že jsem ani nedutal, tiše se tetelil blahem a mrkl až u závěrečných titulků. (18.01.2008)

Kedysi dávno videné vo filmovom klube. Nepríjemné hudobne aj obrazovo. Prehovárajúce kódom, ktorý nie som schopný rozlúštiť. Ani muzikou, ani príbehovo ani myšlienkovo. Strácam sa. Ak je na pozitívne prijatie akéhokoľvek umeleckého diela potrebná interpretácia zasvätených, autorov alebo vykladačov, pokladám toto dielo v 90% prípadov za myšlienkovo zámerne vytvorený zložitý konštrukt, zastierajúci buď chýbajúci autorov talent alebo skutočnosť, že hoci by takýto umelec veľmi rád tvoril, nemá svetu veľmi čo povedať. Tak mlžia, zastierajú a zahaľujú sa do temnoty. Mimochodom, podobne zdochliackym dojmom na mňa pôsobí literárna a hudobná tvorba intelektuálnou omladinou všeobecne velebeného Nicka Cavea. Pričom nepopieram možnú genialitu takéhoto typu tvorby - len ma zrejme akosi paralelne obchádza. (06.05.2014)

"Music's got me feeling so free" aneb jeden dlouhej pseudo-artovej animovanej videoklip ke kultovnímu albu Discovery (nebo chcete-li audiovizuální personifikace oněch ikonických songů) od legendárního francouzského dua Daft Punk, nejikoničtější dvojky od dob Evy a Vaška. Nejde však o obyčejný konvenční videoklip, ale plnohodnotný diskotékový intergalaktický dobrodružství, které vypráví o mimozemské kapele Crescendolls, a které je jakousi pohádkovou alegorií o korporativismu/exploataci hudebního průmyslu. Takže sledovat tenhle imaginativní barvičkovitý spektákl na drogách (ať už trávě či LSD) je prostě povinnost – což ostatně i platí o kvalitním ozvučení (mít naplno ohulený repráky však bohatě stačí). Verdikt? Neskutečně zábavná meta-žánrová oslava electro-funkové muziky, tance a tvůrčí svobody, kterou jakožto muž kultury a fanoušek těchto dvou galských robotů nemohu hodnotit jinak než 5555 kosmickými muzikanty z 5555. TOTÁLNÍ BANGER...... Viva la Daft Punk! 💙 (24.06.2020)

Nejdříve připomenu děj: hudebníci z jiné planety jsou unešeni šílencem ze země, preměněni na lidi a nuceni hrát pro lidi. Šílenec za to získává zlaté desky, později chtejí utéct, při útěku zjistí že to šílenec dělá již mnoho staletí. V jeho sídle ho zničí a odhalí minulost. Později je chytí policie, lidi se dozvědí pravdu, následuje přemena na modré mimozemšťany a cesta zpátky. To vše je celkem zdařile animované. Jediné, co mi na tom hodně vadilo, byla hudba. Místy silně monotónní, tento žánr sem poslouchal poprvé a doufám že naposled. Pokud by film doprovázela libovolná jiná kapela asi by získal mnohem více hvězdiček. Jinak to byl celkem zajímavý nápad udělat film beze slov :-) (19.05.2008)

Daft Punk není obyčejná skupina. Tihle dva pánové jsou tajemnější než Hrad v Karpatech a jejich obličeje zná možná jen CIA (a to není jisté). Rozhodně mají smysl pro humor, což je poznat i z filmu(nepřehlédnutelné cameo co mě velmi rozesmálo) , ale také jsou to výborní "muzikanti" (radši v uvozovkách, mohli by se urazit). Jejich hudba je často jako z jiné galaxie a vždy si pro své videoklipy vybírali zvláštní postupy. Jednou tam 20 postav v různých future oblecích předvádí robotické pohyby, které společně s hudbou připomínaly tanec robotů a jindy zase 3 své videoklipy vytvoří jako anime kousky jednoho snímku, v kterém se rozhodnou kritizovat (poukazovat?) na hudební svět. Později jsem zjistil, že tyto tři videoklipy jsou části něčeho většího co je nazváno Interstella 5555. Celých 68 minut zní hudba dvou géniů a obrazy japonské anime školy, které jsou naprosto podmaňující. Opravdu rozhodující je váš hudební vkus, protože anime se určitě dá "překousnout", ale nenávist k elektronické hudbě. Zkuste a uvidíte jestli vám tohle spojení hudby a barev japonského anime udělá dobře. Mě ano. (12.06.2007)