Häxan

Pozoruhodný důkaz, že už na začátku dvacátých let chtěla být kinematografie užívána jako manipulativní nástroj k přehnaně subjektivnímu vyjádření a šokováni diváka. Christensen má zmáklý koncept a skvělou výpravu, tudíž některé výjevy a myšlenky neomrzí ani po sto letech, ale přeci jen je to titulkami a ukazovátky přeplácané dokumentární pojetí docela otravné a interpretačně jalové. S odsuzováním inkvizice jsem samozřejmě souhlasil a obdivuji filmařské řemeslo, ale skloubení narativního a explicitně popisného přístupu mi už tolik neimponovalo, takže 4* hlavně z respektu nad tehdejší tvůrčí odvahou. 70% (17.03.2020)

Rarita mezi filmy němé éry. Do jisté míry fascinující obsáhlý náhled na historii čarodějnictví, rozděleném na 7 částí. První z nich je takový stručný exkurz za pomoci statických obrazů a ukazovátka na středověký naivní pohled na Zemi a vesmír a na tehdejší náhled na fenomén čarodějnictví, fascinující podívaná začíná od druhé části, kdy Christensen za pomoci herců a perfektní dobové výpravy přináší hranou rekonstrukci jednotlivých čarodějnických úkazů. Čarodějnice tu létají na košťatech, obcují na satanistických obřadech, plivou a šlapou na Kristovo znamení, vaří batolata v kotlích, coby ďáblovy milenky rituálně líbají jeho řiť, rodí malé ďáblíky, močí do mís a následně tou močí polévají dveře souseda, aby tak na něho seslali smrtelné prokletí. Podíváme se i na nechutné inkviziční metody, jejich soudy, útrpné výslechy za použití mučících nástrojů, také různé dobové pověry (jako např. uhranutí manželovy postele provazem plným uzlů, kde jeden uzel znamená zmařené početí potomka) atd. V poslední části Christensen přechází do současnosti a předestírá až bizarní analogie mezi hysterií a čarodějnictvím, i duševními poruchami a různými stavy jako např. náměsíčníctví, kleptomanie apod. a utvrzuje tak svůj skeptický pohled na pověry ohledně čarodějnictví. (23.05.2009)

Kaplický, Vávro, vy jste opisovali! Čarodějnictví v průběhu věků poskytuje zamyšlení nad celou středověkou společností a dává nám nahlédnout do vystrašených duší nevědoucích lidí, pro které byl hrb na zádech jasnou známkou posednutí Ďáblem. Je vidět subjektivní názor tvůrce, jenž film vypráví jakoby z první osoby a často prolíná svět fikce i reality. Jedná se o dokument doby, nebo hranou verzi autorových představ ďábelské minulosti? Oceňuji trefná zamyšlení i přirovnání, nejvíc mě ale překvapuje fakt, že i po nějakých devadesáti letech se jedná o svižně natočený, filmařskými nápady i výbornými hereckými překypující snímek, u kterého jsem si užíval každou vteřinu. A abych nezapomněl, výtvarná stránka bere dech! (14.10.2011)

LFŠ 2008 Výborná záležitost, která na svou dobu musela být neuvěřitelně formálně progresivni a která i v současnosti, zahlcené paradokumentárními filmy (BLAIR WITCH, CLOVERFIELD, REC, DIARY OF THE DEAD...), má stále co říct. Tvůrci si připravují živnou půdu úvodní přednáškou podpořenou obrazovým materiálem, aby následně inscenované a stylizované scény sabatu působily co nejvíc věrohodně, a daří se to bez jakýchkoliv problémů. Odvážná podívaná (v pravém slova smyslu "podívaná"), která rozrušuje maloměšťáky a podrypuje maloměšťáckou morálku, ale není lacinou provokací či satanisticky náborovým filmem, nýbrž co nejobjektivnějším pohledem na jeden "mýtus". Za plný počet, když si odmyslíte "hradištský" hudební doprovod, srovnatelný s interakcí drápů a tabule, na můj vkus přespříliš experimentální (nemluvě o tom, že kakafonie zvuků a zvukových efektů se zpěvem - konkrétněji křikem - se hodí k současným podívaným, nikoliv k "nemluvnému" filmu z 20. let minulého století). (30.07.2008)

Film je zajímavý tím, jak tvůrce zajímal ďábel v protestantské zemi. Film v tehdejší době neměl úspěch. Byl dlouhý a pro naivního diváka i strašidelný. Nalezneme zde výtvarné obrazy Jeronýma Bosche. Film naplňoval funkci zábavy, přesto je zajímavý z hlediska tehdejšího pseudovědeckého zájmu. Film produkoval švédský režisér. Film bohužel není jako všechny filmy z té doby moc ostrý a kvalitní. (02.11.2017)