Milán, kalibr 9

Samotný úvod by byl za plný počet, ale celý film bohužel nemohl plynout ve stejném tempu. Brzdily to hlavně scény na policejní stanici s "kovboji" Frankem Wolffem a Luigim Pistillim, které se snaží dostat do filmu i nějakou myšlenku, bohužel se to nedaří, takže děj osciluje mezi akční mafiánskou jízdou, vzpomínkami starých mafiánů na doby, kdy ještě mafie byla silná a gangsteři se mezi sebou uznávali, a levicovou agitkou o bohatých, kteří nutí chudáky krást. Naštěstí převažuje ta akční jízda. Jinak film táhne především Gastone Moschin v hlavní roli, to je správnej ksicht na grázla, Lionel Stander je taky dobrý v roli šéfa bandy Američana, a Philippe Leroy jako Moschinův kamarád Chino, Mario Adorf jako agresivní Rocco film hned ze začátku suverénně ovládne, ale postupem času je jeho postava čím dál víc v pozadí, stejně tak sexy Barbara Bouchet je trochu v pozadí, což ale nevadí, aspoň nezdržuje. Jinak skvělá hudba, která vznikla ve spojení klasické hudby Luise Bacalova a hard rocku italské skupiny Osanna. (30.08.2011)

Svižné béčko, kde už v prvních minutách gangsteři zmlátí tři lidi a zabijí je dynamitem. Hlavní postava je gangster nižší úrovně, co právě vylezl z vězení a všichni ho podezírají, že mafii ukradl prachy. Celej film ho mlátěj a vyhrožujou mu zabitím. Líbila se mi ta mafiánská hierarchie, jak se vzájemně respektujou případně sebou pohrdají a jak člověk může rychle postoupit a hned ho všichni poslouchají. Co mi vadilo byla postava jakéhosi levicového policajta, kterej byl v ději úplně zbytečný a jen mlel moudra. Kdyby ho vyškrtli, tak by to filmu prospělo. Je tam velká přestřelka, která je opravdu špatně natočená a vůbec celý ten film vypadá dost hnusně a hrají v něm vesměs oškliví herci. Výjimkou budiž ta blondýna. Konec byl hodně dobrej. (05.01.2014)

Italská kinematografie na přelomu šedesátých sedmdesátých let vyprodukovala celou řadu filmů z žánrů spaghetti westernů a historických příběhů s přívěškem romantiky, ale také mimo jiné i dost dobrých snímků s kriminální tematikou. A byť se trochu sobě podobají logikou zápletky jako vejce vejci, tak jsou jednoduše zábavné. A není na tom ostatně nic divného, jinak řečeno, stejné rozdané karty a vždy nové napětí, prostě to Italové uměli navodit. A nejinak je to u tohoto filmu, kromě řemeslné podívané i přes výhrady k drsnějším scénám filmu nejde o nic jiného, než o nenáročnou oddechovou zábavu. A to, že přívrženci tohoto žánru budou určitě spokojení, je víc než jisté. (27.11.2011)

Tento film byl skutečně strhující a je jasné, že v tomto žánru hraje tento snímek jednoznačně prim. Bezchybný výkon podal Gastone Moschin, který své veškeré emoce vyjadřoval jen očima, zatímco jeho tvář zůstavala stále kamenná. Partnerem mu byl krutý a užvaněný Mario Adorf. A mezi tím vším visící stín ukradených tří set tisíc dolarů. Dokonalá drsárna. (30.10.2011)

V 70-tych rokoch sa v talianskej kinematografii objavilo množstvo drsných gangsteriek, z veľkej časti korešpondovali z vtedajším nárastom násilia v spoločnosti. Fernando Di Leo sa taktiež vybral touto cestou a urobil svoju prácu veľmi dobre. Tento príbeh z milánskeho podsvetia je prvou zastávkou trilógie. Rozohráva partiu, kde je prepustený zlodej Ugo ( Gastone Moschin ) terorizovaný gaunermi, ktorí ho obviňujú, že im ukradol 300 tisíc dolárov. Polícia je spočiatku vykreslená ako orgán štatistov, ktorých témou je medzi sebou hľadať sociálne príčiny devastujúcej sa spoločnosti. Záver ani pointu pochopiteľne nebudem prezrádzať. Vyzdvihnúť treba Maria Adorfa v úlohe krutého násilníka Rocca, ktorého sledovať bolo zážitkom a napokon aj dynamickú hudbu Luisa Bacalova. (02.09.2011)