Eden a potom

Vznik filmu spadá do obdobia, kedy kinematografiu prvýkrát zasiahla vlna záujmu o kombináciu sexu a násilia. Takisto je výrazne cítiť dobový záujem o nové formy vizuálneho umenia - performance, inštalácia, environment. Klaustrofobická mondrianovská zrkadlová kaviareň, infernálne továrenské prostredie a tuniské metafyzické exteriéry tvoria výnimočné pozadie pre modernú parafrázu Miltonovho raja straného a znovu nájdeného alebo jednoducho pre príbeh obrazu, ktorý sa stáva realitou a naopak. Každopádne je tu veľa podnetov na premýšľanie. Samoúčelná a všadeprítomná erotika ale prezrádza nedostatok zmyslu pre mieru a v artovom filme pôsobí preto dosť rušivo. (09.04.2016)

Absolútne chápem, že práve Eden a potom je film, ktorí mnohí musia označovať za ten snobský sebestredný art, aký z nás robí blbcov a tých menej chápavých oproti autorom. Minimálne však musíme Grilletovi nechať, že natočil v našich podmienkach niečo úplne mimo ako našu komerciu, tak náš autorský film. Prvá polovica (najmä v Edene) bohužiaľ už dnes nemôže pôsobiť tak moderne, ako v dobe svojho vzniku a jej snaha o umelecký presah na mňa pôsobila šróbovane. Časť v Tunisku je sviežejšia a divácky atraktívnejšia. Také Muž, ktorý luže alebo Panna Zázračnica však pôsobia o niečo nadčasovejšie a ich mindfuckingovitosť nepôsobí nikdy rozpačito. Čo sa o Eden a potom povedať nedá. Alebo dá, ale ja to nepoviem. Určite si však nemyslím, že film nebude dávať po jeho dôkladnom rozobratí zmysel. Či už myšlienkový, alebo ten menej podstatný, dejový. (06.05.2015)

Vysokoškolští studenti se scházejí v kavárně Eden, jejíž interiér je koncipován podle obrazů Pieta Modriana. Zde hrají hry, které vždy končí smrtí, ta je však jen fingovaná. Když se objeví tajemný cizinec Duchemin, vše se změní. Až dadaistická hříčka disponuje několika silnými scénami, mezi nimiž je třeba bloudění Violette v tovární hale v přístavu, tanec u ohňů v Tunisku nebo pokus o útěk z vězení. Vidět jen část filmu je stejné, jako byste se podívali na kousek mozaiky velkého barevného okna. Až závěr ukáže, jak vše do sebe, přese všechny zdánlivě snové, nesourodé a halucinační scény, zapadne. Po výtvarné stránce zajímavý film, kdy na příklad nahá žena sestupující po točitých schodech připomene akty Františka Drtikola. Barevné ladění scén jakoby si vzalo inspiraci v obrazech moderních malířů, či v italském giallu. Nahoty není až tak málo, zejména v poslední třetině filmu, avšak není vulgární ani lascivní, některé výjevy jsou přímo krásné. A je zde i krev, protože zabíjením se směrem k závěru nešetří. Samotný konec je ale, jako když otevřete oči, zatřesete hlavou a snažíte se zahnat poslední zbytky snů. Pokud u některých filmů píšu, že nejsou pro každého, pak zde to platí na sto procent. (14.02.2023)

Divní lidé dělají divné věci, divně se chovají a pak po nich někdo jde kvůli divnému obrazu a celé je to takové divné. No jo, surrealismus. V první polovině celkem funkční a zajímavý, v druhé jenom nudný, jelikož tam tolik nezaujme.Vyprávění děje ala Godard, tudíž zmateně a divně (i když tady se to aspoň o něco chvílema snažilo). Mainstreamový divák ať od toho jde rychle pryč, bude z toho všeho úplně v háji. No, jenom škoda, že to magoření a snovost nezůstala i v té druhé polovině, asi by se mi to líbilo víc. 3* (11.08.2018)

Príšerná vec. Celý film je akousi hrou na umenie. Ale hodnota, alebo výpoveď tohto diela je mi strašne cudzia. Grillet si zaexperimentoval už pri filme Muž, ktorý luže. Ten mal aspoň výbornú formálnu stránku. Eden a potom je rovnako výrazný a farebný a príbehovo nejednoznačný. Je to experimnet či už s príbehom, alebo s formou. Ako keby znalec filmovej reči Grillet si povedal, že spravý presný opak toho, čo by spraviť mal. Jeho rozsah znalostí musí byť buď natoľko veľký, že si môže dovoliť ničiť pravidlá dobrého vkusu, alebo je naozaj taký hlúpy, ale so šťastím, keď mu túto hru na umenie mnohý zjedli aj s navijákom. Celé mi to príde ako masturbácia nad sebou samým a hlavne vykrádačka vlastného štýlu - dokonca odkazuje aj k filmu Muž, ktorý luže. Neznesiteľný film s neznesiteľným Kukurom vo vedľajšej úlohe. Nikdy viac. (02.06.2012)