Bičianka z doliny

Knihy Zuzky Zgurišky som nečítal, aj keď sa niektorá vyskytla v povinnom čítaní, takže som televízny prepis jednej z nich sledoval bez akýchkoľvek očakávaní a keď sa nedostavilo nadšenie z folkloristicko poňatému jednoduchému príbehu z myjavských kopaníc, ani som nebol sklamaný. Iba som sa pod fúzy usmieval pri predstave, ako tomu nárečiu môžu rozumieť českí diváci. Eva Kristínová si bola vedomá svojej ústrednej postavy a niekedy svoj prejav prehnala, Stračinova hudba bola dobrá a celkovo to bol podľa mňa príjemný filmík na víkendové odpoludnie. Označovať to za klasiku by som si netrúfol. (18.01.2017)

Velmi sympatický snímek o nedočkavých ženiších, autoritativní puritánské gazdině a o celkovém soužití na slovenské dědině dvacátých let minulého století. Bez diskuze lze poznamenat, že Jozef Zachar tímto plně zastupuje svého jmenovce (jednoho ze specialistů na podobně laděné filmy) a i na začátku osmdesátých let nabízí divákovi naprosto věrohodný obraz slovenského venkovského folklóru v doprovodu krásných žen, jemného humoru i dráma a pestrého hereckého obsazení. (25.12.2015)

Mám rád příběhy ze Slovácka a Slovenska, i ty, jsou na rodíl od Bičiaky, hrubější a tragičtější. Prototypem takového příběhu je pro mě Mrštíkovský "Rok na vsi" (Byčianka patří spíš do kategorie "Slovácko sa súdí"). Ale patří sem i vesnické příběhy z jižních Čech, především Holečkova epopej "Naši" a téměř "starozákonní knihy" Klostermanovy (především "V ráji šumavském" a "Ecce Homo"). Ano, Čechy, Morava a Slovensko jsou těmito příběhy propojeny těsněji, než byly kdy politickými smlouvami. (20.11.2018)

Slnko, seno, pár faciek a jedna ukričaná pani, aj na Slovensku nechýbala takáto filmová tvorba. Klasikou sa nestala, pretože jej chýba niečo ako Kronerovo herectvo alebo britký humor autora predlohy. Hlavne, že všetko dobre dopadlo, keď už je nevesta v tom háklivom stave. –––– Mater ju priviedla jako jalovicu na jarmek. Chyba je len v tem, že tu jalovicu neni. Lebo je samodruhá. (03.12.2016)

Humorný příběh z jedné slovenské vesničky z poloviny 20. století. Sympatické bylo i obsazení českých herců Oldřicha Navrátila, Josefa Karlíka, Ladislava Lakomého nebo Václava Kotvy, kteří mluvili slovenským jazykem a přitom to krásně sedělo. V dnešní době by to nynější čeští herci nedokázali a museli by být předabovaní slovenskými herci. Pěkná byla i hudba slovenského Zdeňka Lišky - Svetozára Stračiny. (04.12.2016)