Příliš hlučná samota

Možná budu k Bohumilu Hrabalovi až příliš přísný, ale pokud je stejného ražení jako film i knížka, tak se jí zřejmě vyhnu obloukem. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by mohlo podle jeho novely vzniknout něco tak neuvěřitelně ksindlovního, jako je tento film z roku 1994. Kdyby v tom alespoň nehráli skvělí francouzští, ale hlavně čeští herci začátku devadesátých let, pak bych byl schopen tohle všechno nějak přežít. Ale takhle?? Hrůza, ve které se vlastně skoro nic nestane a která po téměř dvouhodinách skončí bez toho, aby vás nějak hlouběji zasáhla. Maximálně vás dojme Hanťova péče o staré a vyhozené knížky, ovšem jenom v tom případě, že tuto lásku sdílíte též. Jinak naprostá ztráta času... (14.12.2010)

Kdo zná předchozí Menzelovy adaptace předchozích děl Hrabalových, dozajista bude mít s pohledem Véry Cais převeliký problém. Tam, kde Menzel umně kombinuje radost i smutek, kam zapasovává ono nejasné pábitelství a kus české povahy, tam francouzská režisérka volí pouze mrtvolné smutno. Samo o sobě to není taková tragédie a jsou i chvíle, kdy se takový přístup zdá odůvodněný, např. v závěru, ve scéně s "krvácejícími" knihami... Ovšem v hospodě tedy ne! Občas Noiretovým pojetím snímek dokonce přichází o logiku. Noiretův Haňta není žádný rozevlátec, jak mu vyčítá Brodského postava, ale melancholik par excellence. Někteří čeští herci, zřejmě ti mající nakoukáno "našich Hrabalovek", jakoby tušili, ba kolikrát i věděli, jak své postavy pojmout, ovšem v obklopení nudnými sekundanty vyznívá jejich snaha naprázdno. Zbytek dokonal až na výjimečně situace nedobrý český dabing. Vida v jak nepoetickém slovu může sídlit duše filmu. Slabé ***. (19.02.2009)

Knihy Hrabala mě nikdy nebavily, dokonce ani adaptace jeho knih mi nepřišly kdovíjak záživné, ač je většinou točil Menzel (až na světlé výjimky). Tento film navíc ani Menzel netočil, kvalita šla ještě více dolů. Film mě moc nebavil, myslím, že v knize by to vyznělo lépe. A taky si myslím, že francouzská řežisérka prostě nemůže vystihnout atmosféru českého fenoménu. Film mě nebavil a ani to jako film moc nefungovalo. Škoda, potenciál by tu byl. (13.05.2012)

Zvláštní film v hlavní roli se slavným Philippem NOIRETEM. V podstatě se jedná o baladický film podle románu Bohumila Hrabala, kde si sám spisovatel osobně střihnul i malou bezvýznamnou roli. V podstatě si všichni čeští herci zde zahráli jenom jako doprovod monologu NOIRETA. Některé morbidní scény ve filmu na mě působily hrozně (jako na př. vážení popelu mrtvého z urny a jeho následné vysypání mezi kedlubny). Zřejmě se mělo jednat o černý humor, ale to jsou právě věci, pro které mě nikdy Hrabal jako spisovatel nezaujal. Já si z takových věcí prostě legraci dělat neumím. Jinak výkon herce Noireta vynikající, ale stejně se divím, že tuto roli přijal. Věřím, že by tohle stejně dobře zvládl Vlastimil BRODSKÝ, který si ve filmu zahrál vedlejší roli a stejně výborně. (23.09.2007)

Tak nějak jsme si za ta léta zvykli na to, že zfilmované příběhy Bohumila Hrabala jsou absurdně vtipné, ale zároveň melancholicky smutné. No a když jsem zjistil, že se Hrabalův svět a francouzští herci staré školy sešli v jednom filmu, říkal jsem si, že to nemůže být tak strašné, jak se tady tváří. Nicméně je fakt, že dlouho jsem odolával. Když už jsem ale neodolal a film si pustil, tak tu zdejším hodnotitelům musím dát za pravdu. Filmu chybí nadhled a vtip. Čiší z něj jen smutek a deprese. A nejhorší je, že mu chybí i atmosféra, za což asi může i samotný nepovedený dabing francouzských herců a momenty z hospody, které, nevím proč, vůbec nevypadají, jak kdyby byly z páté cenové někde u Hrabala v Libni sedmdesátých let. (21.12.2018)