Biely oleander

Unikátní psychologické drama o vztahu dcery s matkou řešící nevyřešitelné otázky v oblasti milování a důvěry. U filmu se dá vydržet už jen díky okouzlujícím Alison a Michelle, která odvádí bravurní výkon. V rozuzlení jsem očekával zklamání, ale závěrečný rozhovor obou hlavních aktérek a následné zakončení mě velmi mile překvapily, jen byl cítit nádech mírné naivity. 65% (01.09.2012)

Bílý oleandr je zvláštní film. Jde tady hodně o pochopení a vcítění se do vnímání jednotlivých postav, zejména Astrid. Je zajímavé pozorovat Astrid, jak neustále mění pěstounské rodiny, jak ji každá z nich mění a jak se Astrid samotná není schopná najít. Návštěvy matky ve věznici jsou vynikající, každá z obou hrdinek přichází s nějakým očekáváním, které ale z důvodu rozdílného vnímání dění následujícího po uvěznění není nikdy naplněno. Nejlepší je poslední setkání, kdy naproti sobě sedí matka a její antiobraz. Moc se mi líbilo to po celou dobu trvající mléčné zakalení obrazu, filmu to dodává jedinečnou atmosféru. A ty pohledy Pfeifferové! Nádherné a nebezpečné. Plus plno dalších krásných a dobrých hereček, to potěšilo. Dobré bylo zabudovat okolnosti vraždy do flashbacků, ale byly místy hodně zmatené. Tento film nabízí hodně prostoru k prociťování jednotlivých událostí a patří mezi ty, které je asi potřeba vidět vícekrát. (08.11.2009)

Bílý oleandr je, ačkoli nevypadá, náročnější film na pozornost diváka. Několik důležitých věcí se tam uděje pouze jemným náznakem a tak se může stát, že diváka snadno mine pointa. Povídala jsem si o filmu s kamarádkou a ačkoli má všech pět pohromadě, věnovala se během sledování filmu podružným činnostem (jak už to tak někdy doma v křesle my holky máme, neboť ne vždy absolutně soustředěně hltáme vše, co zrovna v telce jede), takže listování časákem a film ji absolutně minul. Stejně jako při první projekci, kdysi, mě. :) (25.01.2019)

"Já tě vychovala, ne nějaká pobožná lůza !! Vychovala jsem tě, abys byla sama sebou.." Ne, že bych se nedokázal ztotožnit s pohledem na zdegenerovanou Ameriku, nicméně režisér Kosminsky se mi zdá na podobné drama až příliš nejistý, nehledě na fakt, že vícerem vztahových interakcí by dokázal divákovi, kterého nedokáže dostatečně napojit, nabídnout více emocí, takhle to celé působí až přespříliš neživým dojmem.. Bílý oleandr by si rozhodně zasloužil lepší scénář, ačkoliv knižní předlohu Janet Fitch neznám, protože takto nejde o nic víc než takové uspěchané, povrchní a zkratkovité drama, které tak působí až příliš nepřesvědčivě, byť je vlastně velmi slušně zahrané, když celému snímku vévodí Renee Zellweger.. (29.05.2015)

Pro mě jedna z nejlepších rolí Michelle Pfeiffer. Zahrála tu matku, která se snažila svým životním krédem a stylem "nakazit" i svou dceru, která se ale vymka kontrole a aniž by si to matka zpočátku uvědomila (na konci jí to naštěstí došlo) - začala žít sama podle svého a přijala se taková jaká skutečně byla. Pfeiffer zde hraje postavu, která prvně působí zcela bohémsky a spokojeně, ale o to víc v ní uvnitř bujel ten neklid, obavy a strach z toho, co bude dál...Ale hlavně - co bude s její holčičkou, které nedala dlouhou dobu prostor k tomu, aby žila "svým" životem. Ve filmu je skvěle ukázána společenská různorodost a "rodiny", do kterých se dostávají děti z pěstounské péče. Alison Lohman je vynikající a její schopnost se ve svém věku zadaptovat do náctileté je skvělá :) Bílý oleandr a nenávist, díky níž se tyto dvě věci promíchali, proplouvá celým filmem a přestože divák neuvidí, co se přesně stalo, o to je to lepší, že si může vytvořit mnoho možností, jak se Ingrid pomstila... A přestože konec není šťastným happyendem pro mě rozhodně dobře skončil. (08.10.2013)