Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Do Prahy přijíždí slovenský režisér Karpatti (Robert Roth), aby se tam proslavil. Má s sebou všechny věci, v Bratislavě se už nemůže ani ukázat. Mezi tím na střeše pankráckého činžáku Hrubeš (Jan Budař) s Marešem (Richard Krajčo) plivou ze sedmnáctého patra, plánují být významnými filmovými pracovníky a touží po lásce. Pak Marešovi umře babička, Hrubeše vyžene tatínek (Miroslav Donutil) z domu a jedenáct smrtelně nemocných pacientů nezemře. Václav Hrubeš se setká s prezidentem Klausem a Josef Mareš si najde děvče, ale za peníze. Na závěr vypne v celé Praze 4 na deset minut proud a Viliam Karpatti dostane cenu na jihlavském festivalu. Celých posledních deset minut filmu prší, letadla se vznášejí nad Prahou jak fantomy. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (217)

William_ 

všetky recenzie používateľa

4.5/10. Životní role Richarda Krajča. Toho mentálně zaostalejšího jedince nemohl nikdo zahrát lépe než on. Všichni máme rádi jeho hlas, avšak tady se teda předvedl. Film je v 1/2 skvělý, baví mě každý dialog hlavních "hrdinů". Donutil ve svojí roli taky přesvědčivý a dává vzpomenout na jeho legendární roli v pelíškách. Film je neoddiskutovatelně o minimálně 25 minut delší, než by bývalo bylo zdrávo a značně si tak svojí délkou podkopává nohy. Druhá polovina filmu je tak značně utahaná a zbytečně zdlouhavá. Avšak několik povedených scének (supermarket) si budu pamatovat ještě hodně dlouho. I proto bych být Vámi (i přes mé hodnocení) tomuto snímku šanci dal. ()

Legas 

všetky recenzie používateľa

Často o tomto filmu čtu, že ho někdo tak úplně nepochopil. Můj případ to není, mně ten film řekl hodně, i když občas trochu šílenou (ale zábavnou) formou, a neměl jsem s ním sebemenší problém. Akorát tempo někde v půlce trochu povolí. Zde jsem našel několik scén, které bych vzhledem ke zkrácení stopáže s klidem vypustil. Konec mi to ale vynahradil. Moc se mi líbil. Stejně jako výkon Richarda Krajča. Jan Budař mi občas trochu "nesedl", ale vzhledem k tomu, že hrál v podstatě hajzlíka, tak jsem to spolkl. Rozhodně to ale není film pro široké publikum (viz. Nuda v Brně). ()

Reklama

ivishka 

všetky recenzie používateľa

"Víš, že je možný bejt závislej na televizi?...Já ti říkám bojuj s tím ty vole!" Špetka neurvalosti, lidské tuposti, krutosti a pořádná nálož humoru v podání dvojky Jana Budaře a (především zpěváka) Richarda Krajče. Mělo to svůj náboj a několikrát jsem se skutečně nasmála, ale bohužel tomu tak trochu něco chybělo. Jan Budař společně s Miroslavem Donutilem a pár dalšími znělými jmény, mě opět utvrdili o svých hereckých přednostech, kterým je třeba věnovat svou pozornost (i na úkor občasné psychické újmy způsobené českou kinematografií jako celkem). Potěšila mě znělá hudba od Jana Budaře. ()

decouble 

všetky recenzie používateľa

Komedie, v které není téměř nic vtipné, snad až s výjimkou neutuchajícího fetiše v české popkultuře 80. let. Ale i její užití se nakonec topí ve smutném podtónu filmu, který se v průběhu děje stává dominantním... Jenže to není ani dobré drama. Jakákoliv sdílnost zde vychází naprázdno, neboť i přes herecké schopnosti Budaře a Krajča jsou (všechny) důležité postavy příliš přestylizované, umělé a neživotné. Proto i těch několik obstojných hlášek působí tak hrozně divně... Navíc je "Hrubeš a Mareš" i ze stylistického hlediska hrozně nezajímavý a nudný... A to jsem od toho nečekal skoro nic. ()

Elví 

všetky recenzie používateľa

Tak tady jsou 2 možnosti: tedy, za prvé, buď jsem vůbec nepochopila, co tím chtěl režisér říci nebo, za druhé, možná ani režisér nic říci nechtěl. Po odchodu z kina jsem byla mírně řečeno na rozpacích. Revizor parchant versus retardovaný do něj zamilovaný obdivovatel Hanky Zagorové, kteří se neumí nazvat jinak než kokotem a kreténem....Ne, díky, tohle už víckrát nemusím. ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (5)

  • Jednou z důležitých postav filmu je zpěvačka - a vystudovaná herečka - Hana Zagorová, která si sebe samu i zahrála. Richard Krajčo (Mareš) k ní řekl: "Když jsem byl malý, můj první šlágr byly Holky z naší školky. Kotvalda s Hložkem jsem měl nalepené ve svém kufříku s hračkama a přes ně jsem se dostal k Hance Zagorové, do které jsem se pochopitelně okamžitě zamiloval. To nešlo jinak. Pak nastalo období hudebního hledání, kdy jsem byl pankáčem a totálně ji zavrhl. Navíc musím říct, že po revoluci mě překvapilo, jak republika neustále tíhne k minulosti včetně té hudební, což je pro mě dost nepochopitelné. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že když jsme si na place pouštěli její songy, tak jsem byl dojatý. Písničky jako Nešlap, nelámej nebo Hrníčky jsou fakt dobrý. Hanka Zagorová má obrovskou výhodu právě v tom herectví, ona ty písničky skvěle zahraje a prožije. (...) Já jí to, co zpívá, od začátku do konce věřím. Ona tam pláče, směje se a na mě to funguje. Spousta lidí si navíc nevšímá, že si řadu textů napsala sama, čímž v mých očích stoupá na ceně. Vidím, že sama tvoří, že do písniček vkládá svoje pocity." (NIRO)

Reklama

Reklama