Broučci

Protikladně přijímané, zčásti liberalizující, zčásti naopak až příliš nábožensky pojaté pojetí druhé filmové verze Karafiátových BROUČKŮ přes všechnu profesionalitu se v nejlepším případě jen blíží svému předchůdci z druhé poloviny šedesátých let. Jakkoliv Jan Hartl patří k silným stránkám této barevné verze, celkový dojem z pojetí seriálu zaostává nad rozrůzněnou hereckou obcí první verze. Mnoho proto udělal - pokud mne paměť neklame - Karel Höger, ale na úrovni byli tehdy i další protagonisté: František Filipovský, Libuše Havelková, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová. Skromnější výprava tehdy znamenala o poznání hlubší divácký prožitek. Diskutabilní je i vypuštění nemilosrdného konce Broučkovy rodiny, kterému se autoři vyhnuli. Ve svém souhrnu však i toto ztvárnění přináší nevšední divácký zážitek, který se zdaleka neomezuje na dětskou část publika. (13.07.2010)

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto poněkud za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 První podání Broučků v roce 1967 černobílým filmem bylo nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším; barevností se jakoby něco ztratilo, taková prostá jednoduchost patřící asi k chaloupce pod jalovcem; na druhou stranu, toto podání v sobě nese větší živost co se pohybů postaviček týká a barevnost tak není věcí, co by šla přímo proti celkovému provedení díla. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, hudba E. Viklického podbarvující obraz je překrásná, citlivě na děj reagující, ohlasení J. Hartlem je malebné (pouze mi přišlo, že namluvení prvních Broučků z r. 1967, kdy každá postavička měla svůj vlastní na míru šitý hlas, bylo pojetím lepší).¬                 Oboje podání Broučků, to z r. 1967 i toto z r. 1995 lze doporučiti dětem jako jeden z čím dál vzácnější skupiny léků proti chorobám moderní doby plné bezcenného ač líbivého braku s obsahem bezživým či od života vzdáleným a plíživě škodlivým.¬                 Hodnotné a podnětné opoznámkování: uživ. Šandík. (02.01.2018)

Další ze slavných Večerníčkových seriálů na který si velmi dobře pamatuji. Krásně zpracovaný loutkový seriál se mi vždy líbil. Nejen svými příběhy, které poodhalovaly tajemství louky, jež mi pak připadala zajímavá. Ono taky nebylo moc seriálů, kde by se mísila animace s hraním živými herci. A Jan Hartl velmi dobře navázal na práci svých předchůdců. Tuto verzi mám v paměti ještě víc než tu starší. Broučkova rodina mi pak už vůbec nic neříká. (01.05.2020)

Nádherný večerníček, kterému snad nelze nic vytknout.Dospělý lidé ho možná svým pojetím ocení více než děti, pro které může být až melancholický.Možná je i dobře že večerníček nebyl zakončen Karafiátovým "happyendem" tzv. všichni umřou.Celkově je tato pasáž obecně opomíjena, verze předešlá ze šedesátých let pro změnu neměla mrtvého Broučka ani jednoho.Nechci znít morbidně, ale doufám že se ještě dočkám verze která nebude soft a ukáže knihu Broučci bez obalu se vším co obsahuje. (09.07.2019)

Broučci jsou klasikou mezi Večerníčky, ale navíc velmi ojedinělou klasikou. Broučci jsou totiž originální, protože to jsou loutky. Jejich křidélka visí na vlascích a oni opatrně létají přes les a svítí lidem na cestu. Vždycky patřili k mým oblíbencům. O nich se totiž moc pohádek nepíše (ani netočí), takže to byla fajn změna a navíc - ti broučci jsou tak krásně pohádkoví! Teprve zpětně oceňuji "výchovné dopady" Broučků na mě samotnou, ale nějaké tam určitě jsou. Broučci uklidňují, protože dávají důraz na rodinu (a že je veliká!), na starání se o druhé a úctu ke všem okolo. Jsou tak ideální a přitom nám jsou tak podobní. I jejich děti jsou pošetilé a i u nich mají rodiče pravdu. Vždycky když je vidím, musím se usmívat. A v létě, když na zahradě létají Svatojánští Broučci si na tuhle pohádku vzpomenu a uvědomím si, jak hezky nám pan Karafiát a pan Trnka přiblížili ten pohádkový ráj, který se skrývá, tam někde pod kapradím. Škoda těch občas prapodivných příběhů a občasné nepřehlednosti v animaci. Ale to jsou drobnosti. Broučkům budu vždycky držet krovky, aby si získali srdce dalších dětí. (06.03.2012)