Veľký Gatsby

Snímek zcela otrocky kopíruje povrchní aspekty Fitzgeraldovy literární předlohy. Vše je propracováno do detailu – domy, kapela, účesy a oblečky, či žvásty zbytečných vedlejších postav, které jsou do snímku násilně vecpány snad jen kvůli režisérovu maniakálnímu přesvědčení, že cokoli opomenout by byl hřích. Ono místy rozkošné vizuální ztvárnění však časté nepochopení postav a s ním spojený mizerný výběr herců neskryje. Zahrát panáka Gatsbyho, který by měl veškeré pocity a pohnutí vyjadřovat očima a mimikou, se jinak skvěle uhlazenému Redfordovi nepodařilo. Mia Farrow udělala z postavy sice pitomé, na papíře však snesitelné, postavu, jejíž afektované výlevy nelze přejít ani při vypnutém zvuku. Bruce Dern jako Tom Buchanan je důkazem režisérovy přehnané snahy o ukázkového omezence. Největším krokem vedle je však Karen Black v roli Myrtle. Marně jsem pátrala po jakémkoli náznaku přerodu z blbounovy špindíry od benzínky v šelmu z města, který je pro jeji postavu a chování určující. To, že místo plnoštíhlé dračice vybrali pohublou šmudlu, radši přehlížím. Snad jen pro ňoumu Carrawaye nemohli vybrat nikoho lepšího, než věčně vyjeveného Watersona od kterého se nějaké to herectví snad ani očekávat nemůže. S takto mrzkým základem pak už nepřekvapí, že vztahy mezi postavami – především ten mezi Gatsbym a Daisy – postrádají náboj a vyznívají úplně jinak, než-li tomu bylo v předloze. Z Velkého Gatsbyho se tak stává slizem potřená romance, kterou již tisíckrát ožmoulal a vyplivl kdejaký tvůrce červenoknihovní a na kterou je radno rychle zapomenout. (05.09.2011)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)

Mám rozhodne väčšiu slabosť na klasickejší štýl, než rozhárané preplácané blockbusterové adaptácie a preto DiCapriov Gatsby je proti toľkej nalíčenosti v mnohom odpudivý. Lenže ani Claytonova verzia nie je nijak zázračná a Coppola nedodal kúzelnej predlohe takmer žiadny mystifikačný ortieľ, film nepracuje s tajomnom a lavíruje okolo bežnej poviedkovej osi. Tá začne byť sterilná a ku koncu vyprcháva ako šumivý šampus. Zaujímavo vedená vizuálna stránka a odovzdaní herci z naservírovaného nedokázali zhmotniť v čosi skvostné až nezabudnuteľné. S danými prostriedkami sa to ale dalo, pretože hybridné zoskupenie rozprávača nezaujatého i prvej osoby dával umelecký priestor pre realizáciu, ale k tej napokon nevzišlo. (07.08.2016)

Film, jenž šlape jako hodinky od začátku do konce. Bonusem budiž neskutečně dobrá kamera. Příběh lze více docenit až po pár hodinách či dnech, kdy se to vše pozlátko člověku rozleží v hlavě, aby nakonec vyhřezla všechna ta povrchnost na jedné straně a hloubka na druhé. Ať si každý vybere své strany... (15.01.2012)

Co si budem povídat, není to zase až tak zdařilé. Vykreslení doby přebíjí příběh i charaktery, možná až příliš, protože samotný příběh tady zdaleka nepůsobí tak věrohodně jako v knížce, což je škoda. Velký Gatsby není špatná adaptace (čím víc graduje, tím je lepší - závěr se povedl i v této filmové verzi), jen ji nemůžete odpustit to, že není tak dobrá jako kniha, což vzhledem k ne úplně dobře zfilmovatelnému námětu asi není úplná chyba tvůrců. Za juknutí to stojí, ale doporučuji spíš knížku brilantního F.S. Fitzgeralda. 65% "Chodili na ty večírky se slaboduchostí, která byla sama o sobě pozvánkou." (15.09.2010)