Psia duša

Ve zkratce, za svých různých převtělení zažije chlupatý vypravěč veselé kousky s klukovským kamarádem, souboje s kocourem či oslíkem, paličský útok, rozpad velké lásky, policejní pátrání včetně střelby, orgie žravosti sdílené s osamělou studentkou, útěk před dětskou armádou, vyhnanství na mrazivém dvorku, úděl tuláka i vůni domova. Nejlepší je Psí poslání tam, kde se obejde bez umělohmotných krizových dramat vedoucích k citovému vydírání a soustředí se na nevtíravou láskyplnost zábavných každodenních situací ve stylu tematicky příbuzného filmu Marley a já. Ani tak ovšem díru do světa kinematografie nedělá, lze si jej představit spíše jako tradiční televizní výplň svátečních podvečerů. (14.12.2020)

Mám-li si vybrat mezi kočkou a psem, vždycky volím psa. Je sice trochu hloupý, že v Psím poslání psi představující hlavnéího hrdinu hrajou lépe než lidi, taky mezi nimi není známější jméno vyjma Dennise Quaida - který má roky největší slávy dávno za sebou -, ke škodě je až moc dlouhá stopáž, ale jinak nemám námitek. Režisér udržel humorné vložky na uzdě stejně jako dojímavé scény. Ne tedy, že by se divák nedojímal, to ani náhodou, ale Psí poslání nesklouzává k patosu, na tento typ filmu si počíná poměrně střízlivě. Hrozně mě bavily hrátky s časem, zobrazení 60. i 80. let, jak nenásilně, bez nějakého tlačení, jen v náznacích příběh časově posouvají dál. Jo, Psí poslání je jen hezkou pohádkou, vale pohádkou veskrze pěknou, naplněnou optimismem, vkusně, citlivě a opatrně natočenou pro celou rodinu. Byla by hloupost po takovém filmu chtít víc. Já se bavil i dojímal a v závěru si utíral slzy. (02.03.2018)

Musim se na tyhle zvireci filmy prestat divat nebo musim nejak prijit na to jak se proti ty sentimentalite obrnit. Vzdycky je to o tom samym (skoro) a vzdycky se nedokazu ubranit slzam - pripadam si pak jako stara backora. V psim poslani je nam prezentovana psi duse / psi vedomi, ktere se postupne prenasi z jednoho psa do tela druhyho s tim, ze si pamatuje ty predchozi zivoty. Nebudu spojlovat, ale musim rict, ze to bylo ve finale pomerne originalni a film se mi libil. V hlavni roli (po psech) homous z Novyho Zelandu KJ Apa, Braga z F&F6, totalni no-name negrice a v zaveru se objevi na cca 10 minut Dennis Quaid. (28.04.2019)

Ano, byla to nehorázná citová vydíračka. Na ždímání divákových pocitů prakticky stavěl celý film. O kvalitní filmařině se zas tolik mluvit nedá. Neříkám, že to citové vydírání na mě nefungovalo. Ano, fungovalo, ale jen do jisté míry. Protože k závěru z toho začal být nekonečný, až skoro sci-fi snímek. ---spoiler--- Závěr, v podobě nekonečných vedlejších příběhů psích postav mi přišel hodně přes čáru. Bez toho by se celý film jistojistě obešel. Je krásné, že nám tvůrci chtěli ukázat reinkarnaci psů, ale tohle fakt né, pánové!---konec spoileru--- ___ (Cinestar, Hradec Králové) (23.04.2017)

Lasse Hallström je na emoce bourák. Dokáže je vyždímat i z příběhu, který námětem jde proti smýšlení celého křesťanského světa. Psí duši tu nepošle do psího nebe, ale pořád jí vrací zpátky na zem, aby se tu vtělila do těla dalšího psa a dle filmového poslání hledala svého osudového páníčka. Kdyby si to alespoň nepamatoval, ale on si pamatuje každý předešlý život. No, co Vám budu povídat, po příběhové stránce je tenhle kousek hodně slušnej galamatyáš, ale na druhou stranu, jak jsem řekl, režisér ovládne situaci a dá najevo, že u filmů se psy dokáže rozbrečet i tučňáky, takže mu to nakonec stejně sežerete, protože takovou emotivní vypalovačku se zvířaty Vám v dnešní době málo kdo nabídne. (18.12.2017)