Sluha dvou pánů

Předestírám, že nemám rád Donutila jako persónu. Přijde mi nějak namyšleně slizký a slizce namyšlený. Což nic nemění na mém respektu vůči jeho talentu. Příkladem pánova nadání budiž toto zpracování Goldoniho legrácky. Hrají zde i jiní herci a herky, a evidentně ne špatně. Ovšem Donutil nás všechny donutil vnímat představení jako absolutní exhibici jednoho muže, pročež umění ostatních aktérů spočívá především v tom, aby mu moc nepřekáželi. Čítám že co představení, to kilo dolů, neb tam lítá jak pionýr, hází pupikem bez záduchy a ještě k tomu sem tam jebne do prostoru vtípek z improvizace vzešlý, pročež můžeme sledovat velevážené herce, an nenápadně hýkají smíchy a předstírají akutní záchvat černého kašle. Nenávidím moment, kdy se den chýlí k večeru, z koupelny zní staccato všemožných sprejů a kulm, či svistot štětců nanášejících na madam snesitelný obličej. V takové chvíli se totiž musím nasoukat do pohřebního, což obnáší mimojiné vtahování rostoucí vany a přiškrcování motýlkem, a vyrazit do dividla. Fakt to nerad. No a u tohoto kousku jsem sám způsobil návštěvu dvojitou, plus jsem si ho s radostí zopáknul v tv. Takže tak. Dejte si pudlik a nenechte si to ujít. (17.04.2012)

Se Sluhou dvou pánu mám v zásadě pouze dva problémy; styl a představitele hlavní role. Co se týče stylu, tak jde o ukázkového představitele commedie dell'arte. Spousta slovních hříček, záměn postav, vyznání lásky, situačního humoru a samozřejmě znaku nejtypičtějšího v podobě vychcaného sluhy v roli intrikánské šedé myšky v pozadí. V této inscenaci, pravda, spíše v popředí. Doslova. Všechny komedie tohoto stylu jsou na "jedno brdo". Viděli jste jednu? Tak jste viděli všechny. A k tomu Donutilovi. Není zlý, ve své podstatě je opravdu vtipný, ale... Je estrádní, a to nemyslím nikterak pejorativně. Jde o one-man show, která zabíjí a zbytečně upozaďuje ostatní postavy tím, že veškerou pozornost strhává pouze a jen na sebe. Což je špatně. Pokud nevěříte, tak zkuste adaptaci stejné hry v podání jiného souboru či i nějakou jinou od Goldoniho. (12.11.2007)

Těžko se hodnotí divadelní hra, kterou vidíte na svém notebooku. V tom divadle by to mělo stoprocentně mnohem větší grády. Ale byla jsem nadšená i tak - Miroslav Donutil mě většinou svých výroků, grimas a pohybů rozesmál a rozhodně bych ho nenazývala estrádním umělcem jako někteří zdejší uživatelé. Jeho Truffaldino je neodolatelný. Je pravda, že první polovina mi přišla trošku lepší, druhá opravdu malinko ztrácela na dechu a navíc mi místy přišlo, že herci trošku přehrávají. Ale jinak jsem moc ráda, že jsem tento komediální dell´arte skvost objevila:-). "Já nevím jak to tady všechno rozprostřu a ty mi cpeš nějakej pudlik!" (16.09.2015)

Neviděl jsem to v televizi, ale v divadle. A co víc, je to vlastně jediná hra, na níž jsem byl v pražském Národním Divadle (jsem halt z Brna a je to trochu z ruky). A musím říct, že jsem byl unešen. Nejen briskné dialogy (a občas monology ;) ale i zahraný to bylo perfektně. Škoda, že takhle komedie nepsal Shakespeare, protože to by byla pecka. Jinak Donutil jako obvykle strhává všechnu pozornost na sebe. Dá se říct, že všichni ostatní herci mu dělají křoví. Protože jsem seiděl až v horní galerii a na dálku vidím jemně hůř, moc vám toho o kostýmech neřeknu, akorát že byly barevný. Ale slyším dobře a tak jsem se celou dobu skvěle bavil, a to i s tím, že mě tlačily půjčený černý boty a kravata se mi nepříjemně zařezávala do krku. Kdybych žil v Praze (Bože chraň, při těch cenách!), šel bych na to znovu. (27.06.2006)

Dnes nastal další den reprízy tohoto představení v TV a já si pustila alespoň začátek, abych si osvěžila paměť z doby dávné, kdy jsem to viděla v ND hned po premieře, někdy začátkem 90. let ještě s M. Etzlerem namísto Pyška, v roli Clarice s B. Kodetovou a jako Silvia D. Matáska. Je vidět, že hodně vody uplynulo a pan Donutil se jaksi zakulatil, zestárnul a na roli mladého sluhy už jaksi nemá vizáž (a to je záznam 11 let starý, nechtěla bych to vidět dnes). Co se týče této divadelní látky, mám ji ráda a nemyslím si, že by byla zastaralá, jelikož dobře napsané komické situace a dialogy této a podobných her, myslím, nezestárnou a divák na ně rád bude chodit odreagovat se. Ale nemohu nevidět, že M. Donutil zde hraje jakousi estrádu, přehrává a někteří kolegové mu v tom zdatně pomáhají, viz. paní Šplechtová, Pyško a další mladí neznámí. Já opět opravdu nevycházím z údivu, čím si tento herec získal takovou popularitu a tolik obdivovatelů. Mrzí mě, že na takové scéně v dnešní době nehrají již naše největší herecká esa, bardi českého herectví, pár jich odešlo, jelikož nebyli spokojeni s tím, co se nyní v divadle děje a hraje a namísto nich nastoupily mladičké tváře, které pořádně nic neumí a od nikud je divák nezná. Dávám 2 hvězdy, jednu za předlohu a druhou svému tátovi v orchestru :-)). Herci, to je jedna velká křeč, nepřirozenost a neustálý řev. (09.02.2011)