Réžia:
Yoon-cheol JeongHudba:
Jun-seong KimHrajú:
Seung-woo Jo, Mi-sook Kim, Seon-jae Kim, Seong-hyeon Baek, Nae-sang Ahn, Sung-min Lee, Nam-yeol Jang, Jae-rok Kim, Do-young Kim, Gi-yeong Lee, Bong-hak MaengObsahy(1)
“Na pastvinách v Serengeti v Tanzanii žijí ve skupinách býložravá zvířata...” a mladý korejský autista Cho-won má z nich nejraději zebry. Možná právě proto rád běhá, ale jistotu nemá ani jeho matka, která se o něj stará a z počátku i trénuje. Třetí místo jejího syna v závodu na 10 km pro hendikepované, pro ní není dost a maratón zaběhnuty pod 3 hodiny je opravdová výzva. Divák se musí nejprve vyrovnat s přístupem nového trenéra, projít přípravou a těžkostmi než se může postavit na start Chuncheonského mezinárodního maratónu. Pokud se tam přes veškeré obtíže dostane, měl by se zeptat, a ne jen sám sebe: „Co moje nohy ?“ a možná že uslyší „Milión dolarů !“ (Mantis)
(viac)Videá (1)
Recenzie (119)
Nevim proč, ale tenhle film na mě nijak extra silně nezapůsobil. Výkon hlavního představitele byl ohromnej, o tom žádná, ale jinak si nemůžu pomoct, průměrné drama, na Jižní Koreu bych řekl snad až trochu nudné. Spousty zbytečných záběrů a pro mě jen pár silných scén. 87 procent mi přijde jako hodně nadhodnocených. ()
Nechci Marathon srovnávat s jinými podobně zaměřenými filmy, protože každý z nich mě oslovil nějakým jiným způsobem. Při tomhle příběhu jsem si uvědomila, že je cosi posvátného, čeho je třeba si vážit a to jsou matky, které projevují sebeobětující lásku o své postižené děti, ať se jedná o autismus, Downův syndrom nebo cokoliv jiného. A mnohdy jako tady mají i výčitky svědomí, že snad nedělají všechno tak dobře, aby jejich dítě bylo co nejšťastnější. Za tu obrovskou dávku emocí, která se na mě vychrlila hlavně pak v té finální druhé části marathonského běhu, kdy Cho Won (skvělý Seung-u Jo) nabral druhý dech i díky obrazům z jeho života, musím dát nejvyšší ohodnocení. Když si navíc uvědomím, že se z velké části jedná o film podle skutečné události, tak to byl opravdu velmi intenzivní zážitek. ()
Další z cených kovů z vitríny korejského filmu. Marathon je takovou kombinací Rain mana a Forresta Gumpa, přičemž se více nechal inspirovat prvním jmenovaným. Přes jeho nesčetné kvality mu však nelze upřít i slabší chvilky, kdy režisérovi upadly opratě a svůj výtvor neukočíroval tak, jak by měl. Hlavně ten konec mi přišel až zbytečně moc natahovaný. I tak se ale jedná o dílko té vyšší kvality....Mít Češi ještě kromě Formana aspoň dva takový režiséry, co mají Korejci, byl bych spokojen. ()
S přibývajícím počtem shlédnutých korejských (samozřejmě jiho-) si uvědomuji, že jejich kinematografie je z těch všech asijských nám evropanům (a amíkům) nejpřístupnější a nejpochopitelnější. Přeci jen, jejich filmy mohou bez problémů fungovat i v našich kinech a je jen škoda, že zde nedostávají tolik prostoru, protože kvalitou euroamerickou tvorbu minimálně vyrovnávají. A to vše platí i pro Malaton, žánrový film který je nekomplikovaný a líbivý až na hranici kýče, to je však při tématu naprosto v pořádku. Tomu odpovídá i hezká estetická kamera a obdobně líbivá hudba. Navíc osobně se pokouším na maraton už pár let trénovat a ještě jsem ho ani jednou nedokončil, a to ani zdaleka nemám tak přísnou laťkou, jakou jsou tři hodiny, takže žasnu i událostí v filmu popisovaných, protože dát maraton vůbec, je strašná machrovina. ()
První, co mě při sledování Malatonu nevyhnutelně napadlo, byla paralela s Rain Manem. I když snímky spolu nemají co do děje nic společného, spojuje je hlavní hrdina trpící autismem. Herecké výkony jsou fantastické, především pak Seung-u Jo v roli hendikepovaného Cho-wona jednoduše září. Překrásná hudba podtrhuje gradující děj a člověk se v závěru až přistihne, že mu moc nechybí k tomu, aby začal bulet jako želva. Jeden z mých nejkrásnějších jihokorejských zážitků, a to jsem samotnou zemi (zatím) nenavštívil. 85% ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (1)
- V autobuse si Cho-won (Seung-woo Cho) kreslí na predlaktie číslo 42195. 42,195 kilometra bola dĺžka maratónu. (Sticks)
Reklama