Shake Hands with the Devil

Mierne ma škrie, že si autor nechal natočil film podľa seba, síce slobodne, no je to dosť neobjektívne a ako je to pravdivé, to nezistíme. Môžem preto hodnotiť len to, ako to na mňa pôsobilo, ako sa mi to zdalo hodnoverné a metódy, ktoré tam použili. To hodnotím na výbornú a film rozhodne odporúčam pozrieť ako doplnok známemu filmu Hotel Rwanda. Predsa aj ide o jeho svedomie, tak dúfam, že sa to snažil podať, čo najdôveryhodnejšie, bez zamlčovania, prekrúcania alebo klamania. Nuž svet je jeden veľký biznis v súčasnosti a platilo to aj vtedy, išlo len o záujmy a preto uprednostnili boje proti Srbom vo vojne v bývalej Juhoslávii, vlastne ani tam mierové sily, ak sa tak dajú označiť, nezasiahli, kde a kedy mali, naopak to urobili niekedy kedy nemali a tu to tak bolo tiež. Reálne zlyhanie, možno cielené, čo sa týka OSN a NATO tam, či tu alebo aj inde sú proste skutočnosti, na ktoré by sa nemalo zabúdať, lebo to stálo životy mnohých ľudí. Z filmu som necítil nijaké nadržiavanie, naopak som z toho pociťoval umeleckejšie dielo s výrazným citovým podtextom, ktorý rozhodne nevydieral, ale ukázal holú pravdu, aké sme zvery bez ohľadu na pokožku, či niečo iné. Zlé je, že sa to stále deje, dokonca aj tie masové vraždy v kostoloch, dnes sa to objavuje najmä v prevažne moslimských krajinách. Tento vraj nízkorozpočtový snímok musím pochváliť, proste splnil úlohu, zasiahol ma tým a nezostáva mi nič iné, než veriť, že to tak bolo. Keďže úplná objektivita podľa mňa neexistuje, môžme sa jej iba priblížiť, ale nikdy sa nesmieme vzdať robiť veci, čo najpresnejšie a najdokonalejšie, tak to nemienim karhať, ja to naopak odporúčam. (10.07.2013)

Roye Dupuise jsem měl fixlého jako agenta-máničku Michaela ze seriálu Brutální Nikita. Poznal jsem ho hned při prvním pohledu na generála OSN UNIMAR Romera Dallaira. A rovnou říkám, kanadského generála zahrál skvěle! Ano, to co jsme v Hotelu Rwanda viděli jen z pohledu hotelu a jeho nejbližšího okolí, tady máme tu krutou možnost vidět v celém městě... Jakákoliv intervence zahraničních nebo mírových sil v zaostalé zemičce je přímo úměrná zájmům intervenujících a to primárně ekonomickým. O peníze se jedná vždycky až na prvním místě. Dodržování lidských práv jde případně na řadu až pak. Navíc Afrika se svými kmeny je i dnes pro západní svět se svými etnickými konflikty stále nesrozumitelná... Stále si říkám, jestly ty kolonie neměly něco do sebe. A nejhorší na tom je, že se bavíme genocidě probíhající v roce 1994..! Navíc už mnohokrát se potvrdilo, že modrá vlajka OSN nejednou ze stožáru shlížela v různých částech světa na naprosto šílené masakry. K čemu jsou vojáci bez mandátu střílet, k čemu mají zbraně bez nábojů, k čemu mají generála? Generál Romero Dalladier byl frajer. - ,,Mírové mise bývají ze všech ty nejtěžší" * * * * * (01.02.2012)

To byla síla! Vedle tohoto filmu se jeví Hotel Rwanda jako béčková impotentní krávovinka. Přesně takhle vostrý to tehdá muselo být, zde jsem věřil naprosto každému záběru. Výborně zvolení herci, skvělá naléhavá hudba a skutečný příběh o rwandské genocidě, který by neměl být zapomenut. Ač je na plátně hromada postav / herců, tak se v tom dá relativně dobře orientovat, což je další z moha pozitiv. Tenhle film je jednoduše zatraceně dobrej a je mi ctí, že můžu svými 5 hvězdičkami přispět k tomu, aby se v topce ještě nějakou dobu udržel. (16.12.2012)

....a to si říkáme civilizovaný národ. Je smutné, že se něco takového ve 20st. může stát. Nejhorší na tom všem je, že se to děje stále, pouze Rwandu vystřídala " demokratická republika Kongo " (býv. Zair). Snímek líčí události z r. 1993 (kdy během pouhých 90dní bylo zavražděno na 1 milion lidí a kdy za tichého přihlížení celého zbytku světa (včetně OSN) docházelo k masovým vraždám.). Je odporné (nechce se tomu ani věřit), že celý svět zavíral před konfilktem obě oči, zuby nehty se bránil označení genocida, aby nemusel automaticky zasahovat. Tentokrát (narozdíl od snímku hotel Rwanda) to není viděno (vyprávěno) z pohledu “obyčejného” člověka, managera hotelu Paula Russesabaginy, nýbrž pohledem přímého účastníka, který měl “vše na starost” generála Romea Dallaira, díky jehož iniciativě bylo zachráněno přes 35 000 lidí ( životů). Syrové, drsné, téměř dokumentární, velice autentické, ve výsledku nesmírně působivé. R. Dupuis (coby general Romeo Dallair) ušel od Brutální Nikity pořádný kus cesty (myšleno her. projevem i vizáží) a podává naprosto strhující výkon. Umírněný, civilní, bez zbytečných patetických gest, ve výsledku nesmírně působivý. V roce 2004 na mě v kině při sledování snímku Hotel Rwanda padly nesmírně skličující pocity. Nemyslel jsem si, že by to mohlo jentak něco překonat. Stačilo 7 let a stalo se! Shake hands with the devil je pro mě osobně jeden z NEJpůsobivějších snímků (dokumentů), co jsem měl možnost shlédnout. 95% p.s. na závěr mi dovolte lehké zamyšlení. Američané to nemají jednoduché. Když nezasáhnou, je jim vždy vyčítána naprostá pasivita a bezohlednost. Když zasáhnou, je jim vyčítáno vměšování se do záležitostí, o kterých zhola nic neví a do kterých jim nic není. Na druhou stranu ( ruku na srdce) byla by válka v Iráku, kdyby nedisponoval ložiskami ropy?! Nebyla, to je myslím odpověď na mnohé….. (28.02.2011)

"Musíte ma udržať na žive, to je rozkaz!", hovorí v závere generál, ktorému dochádza, že napriek nezáujmu, musí svetu povedať svoj príbeh. Kľudne by mohol začať tým, ako sa v Rwande pod mostom, dali nájsť zaujímavé veci, ale zlato ani drahé kamene to neboli. Približne 10. miliónovú krajinu mali všetky silné mocnosti na čele s USA a Anglickom v riti. Konflikt v bývalej Juhoslávii bol pre nich zaujímavejší a ani v najmenšom nechceli počuť slová ako Rwanda a genocída. Koho by zaujímala Afrika, zvlášť po zbabranej akcii v Somálskom Mogadišo, kde prišlo o život niekoľko amerických vojakov. Väčšina krajín začala po začínajúcich nepokojoch sťahovať svojich vojakov a tí, čo tam ostali, toho veľa nezmohli. Takmer bez streliva, s prísnym zákazom strieľať a zasahovať do sporu, ich velenie postavilo do úlohy gumených panákov. Napriek tomu dokázal generál, ktorého výborne stvárnil pre mňa neznámy Roy Dupuis zachrániť niekoľko tisíc životov. Scéna odmietnutia rozkazu je z ľudského hľadiska veľmi silná. Film kladie veľký dôraz na citové a psychické rozpoloženie hlavnej postavy. Nejde nespomenúť film Hotel Rwanda, ktorého porovnávanie sa s týmto filmom samo ponúka. Shake Hands with Devil ponúka omnoho komplexnejší a širší pohľad na túto situáciu a aj preto je z môjho pohľadu o niečo lepším filmom. Na mňa urobil veľký dojem a to hlavne preto, že som sa v generálovi videl. Ako jeden z mála robil to, čo káže zdravý ľudský rozum. Smutný záber zvýrazňuje dojímavá hudba a po chvíľke ticha som si vyhľadal záverečnú skladbu na you tube. this is it . Je tam v angličtine zaujímavý príspevok, ktorý veľa napovie o dnešnom svete. Prečo má pekná baba v obtiahnutom tričku milióny kliknutí a genocída v Rwande iba päť??? Film, ktorý donúti zamyslieť sa.... Záhadou mi ostáva ako tento film obišli na oscaroch. 100%. (10.07.2011)