Zulu

Ukázkové scénář a režie jako z učebnice. Film je rozdělen přesně na dvě poloviny - v první se seznamujeme s jednotlivými aktéry bitvy, v druhé je tu pochopitelně bitva, natočena jak přehledně, tak napínavě. A hudební vložka před bitvou, i když pochopitelně vymyšlená, je naprosto omračující. Potěšující je též, že film nijak nehledá, kdo byl v právu, a kdo ne, a soustřeďuje se jenom na obléhání. Jediná výtka směřuje k posunu charakterů. Například Hook byl příkladný voják, neuléval se na marodce, ale byl tam přidělen jako kuchař, a pastor Witt rozhodně nebyl pacifista, neměl vnadnou dceru, ale ženu s malými dětmi v nedalekém domě, a tak je před bitvou odjel chránit. (06.01.2016)

Hraná rekonstrukce střetu u Rorkes Drift, která vzhledem k dnešku občas může působit úsměvně, ale rozhodně dokáže i v současnosti nadchnout ztvárněním britské bojové taktiky či bojovými rituály Zuluů. A pro ty, co náhodou budou až do konce čekat (třeba jako já), že se tam vyloupne slibovaný Richard Burton - "hraje" tam jen vypravěče.:D 80% (14.07.2010)

Britský snímek Zulu z roku 1964 patří mezi ty nemnohé filmy, jejichž samotná existence je řadí k jakémusi pomyslnému "zlatému fondu kinematografie". Tedy, hodně se o nich mluví a leckteří filmoví kritici a vědci nechápavě zakroutí svým bolavým (od častého vysedávání v nepohodlných křeslech kinosálů) krkem, kdykoliv potkají někoho, komu názvy těchto filmů nic neříkají. Ušetřme proto tyto lidi jejich trápení a na Zulu se podívejme (aspoň formou tohoto textu). Nakonec, on ten film je skutečně dobrý. Ale popořadě. Píše se leden roku 1879, nicméně na zimu a sníh bysme čekali marně, neboť...(chvilka dramatického napětí)... se nacházíme kdesi na jihu Afriky, během rychle propuknuvší války mezi kmenem Zulu a Angličany. Ano, okovaná noha anglického lieutnanta, zástupce jediných pravých lidí - tedy Britů, se došourala i do tohoto Bohem zapomenutého koutu světa, kde narazila na (do té doby) víceméně samostatné království Zulu. Film začíná po skončení bitvy u Isandlwany, kterou britské jednotky krutě podcenily a byly doslova zmasakrovány. Velká část domorodé armády pochoduje dále a v cestě jim stojí jen špatně bráněná misijní základna zvaná Rorke´s Drift. Necelých 200 Britů a jejich spojenců tak musí čelit bezmála 4000 bojovníků kmene Zulu. Základní zápletka je napsána a vzhůru do boje! Film Zulu je jedním z těch válečných filmů, které se moc nepárají s nějakým podrobnějším nastíněním okolností, či se sáhodlouhými retrospektivami různých postav. Jsme tady a teď, máme problém (horda divochů s oštěpy), tak jej řešme. Skoro celý film je tak v podstatě jednou velkou bitvou, která je natočena pozoruhodně dobře. Ano, lze poznat, že těch 4000 komparzistů se sehnat nepodařilo, nicméně i tak je velmi úchvatné sledovat útočící (černou) masu domorodých bojovníků. V době digitálních triků je i těch cca 500 komparzistů úctyhodný výkon a bitva skutečně vypadá celkem přesvědčivě. Jistě, i zde je nutno pamatovat na rok výroby (1964). Tu a tam se mihne nějaký patetický moment, ale rozhodně to není v takové míře, jako třeba slavné Alamo s Johne Waynem, které jsem měl svého času vůbec problém dokoukat do konce. To, že film točili Britové (což je logické), je určitě dobře, protože všechny postavají mají úžasný přízvuk. V tomto ohledu exceluje zejména Michael Caine v roli velitele britské posádky. Jeho aristokratický způsob mluvy i držení těla, to je prostě jedna velká lahůdka. Rovněž dobře se také podařilo zachytit styl boje obou armád, "býčí" taktiků Zulů a střelbu v salvách Britů. Obojí působí velmi přirozeně a... (neubráním se výrazu) úchvatně. Takže (trocha klišé na konec), i když ten film má bezesporu své mouchy a možná ani nebude zcela historicky přesný, tak se určitě jedná o zážitek, který by žádnému příznivci válečných snímků neměl utéci. A přidejte si k tomu ještě skvělou hudbu skladatele J. Barryho... (01.09.2013)

Film, který bych si užil tak ve svých dvanácti letech na letním kině, takhle přišel pozdě. Takový britský western (southern), neb stačilo by vyměnit červené kabáty za modré a zulské bojovníky za lstivé rudokožce a všechno ostatní by mohlo zůstat - čacký velitel s ostře řezanou tváří, švarný důstojnický zelenáč, strohý seržant (se sice hluboko uloženým, ale dobrým srdcem), vzpurný a mravně rozkolísaný voják, který se zocelí v ohni bitvy i ten praštěný pastor s praštěnou dcerou a na konec masa anonymních nepřátel k odstřelu. Vlastně přehlídka klišé, včetně základní zápletky, kdy hrstka bělochů (zástupců civilizace a rozumu) se brání záplavě barbarů (a nevědomí), přičemž se tak nějak cudně pomíjí ta skutečnost, jak se ti civilizátoři na ta barbarská území dostali. Ostatně podobná schémata by se jistě dala najít i v literatuře a kinematografii neevropských národů, které někdy měly či mají civilizátorské svrbění (napadají mne Číňani a Japonci), neb imperialism není evropským patentem. Nevím, nakolik se tento film drží historické skutečnosti, ale zde ti Zuluové bojovali tak pitomě, že se zdá být podivné, že před tím zmasakrovali britské voje u Isandhlwany. Jinak je to film pěkně a opulentně natočený. (06.07.2011)

Ať už je to věkem filmu, nebo neumětelstvím autorů, ztvárnění bitvy je doslova příšerné. Kromě toho, že jsou válečníci Zulu naprosto retardovaní, nic nedělají a většinu času jenom tak poskakují, případně čekají na to až je někdo zastřelí nebo probodne, člověku vytvoří úsměv na tváři, když každé druhé propíchnutí bajonetem je zcela evidentně vedle (vždy tak pár cm vedle břicha) a zdá se že to nikoho netrápilo. Což je u filmu, kde bitva zabírá věšinu času trochu problém. Jinak je to škoda, přecijen historických filmů z Afriky není tolik a tak jediné kvůli čemu by snad stálo vidět tento film, jsou davové scény a tance Zulu. Jestli je tohle podle pravdy, tak to zcela jistě nevypadalo takto. (14.07.2010)