Děti ze stanice Leningradská

Dokument o dětech – smradech, kteří nemají kde bydlet nebo utekly z domova. I když na jednu stranu mi jich bylo líto, na druhou stranu jsem si někdy říkal, že dělat si srandu z toho, že mlátěj bezdomovce, protože smrděj, není zrovna v jejich situaci moc pěkný, protože určitě smrděj stejně, ne-li hůř. Byl jsem ale rád, že se film nikdo nesnažil zbytečně natáhnout. 70% (14.03.2012)

Dokument zachycuje současnou surovou realitu dětí přežívajících v ulicích ruských měst. Záběry na malé bezdomovce, které čichají lepidlo a mluví o matce, která k nim nepřichází, naléhají v každém svém detailu. Co mě ale znechucuje, jsou komentáře níže - "mrazivě dokonalé dílo" - "tady se člověk může snad jenom zamyslet" - "mimořádně nepříjemné" ? Máme vůbec právo něco takového hodnotit? Proč se o problematice v dokumentu nedozvíme více? Jací lidé vedou sirotčince, kdo o nich rozhoduje? Jak se dá dětem pomoct? Kam až sahají hranice výzkumníka, který přihlíží posledním chvílím lidského života? Jak sami režiséři přispěli ke kvalitnějšímu životu dětem? Jako kdyby podstatné informace o této problematice byly zastíněny emočním nátlakem, který neústí nikam jinam než k "nepříjemným pocitům". PS. Kdoví, kde jsou "hrdinové filmu" teď, po 7 letech od natáčení. (20.11.2012)

Niektoré komentáre (napr. užívateľov mchnk, SarumanKo, Pája=)) vyčítajú dokumentu chladnú popisnosť, akýsi dokumentaristický cynizmus. Chýba im pridaná hodnota v podobe zachytenia pomoci deťom, opustene fetujúcim, žobrajúcim a predávajúcim svoje telíčka v okolí staníc moskovského metra. Drsné dobové zachytenie pozadia žobrajúcich detí bez nejakých pomocných sociálnych barličiek je však výstižnejšie. Pretože prvým predpokladom k riešeniu problému je jeho poznanie v celej jeho bezútešnosti (alebo zložitosti a pod.). Pri zbežnom obídení žobráka nevidieť život pri teplovodných rúrach, existenčné zabezpečenie v podobe homo- aj heterosexuálnych náruživcov, trasúcich sa na lacné, vášeň upokojúce mäsko či tváre rozleptané čuchaným lepom. Zaujímavá je pasáž o sociálnej stratifikácii bezdomovcov v podobe okrádania "smradľavo nechutných" (tak ich opisuje jedno z detí) starších homlesákov. Aj tí najbiednejší si totiž potrebujú už od útleho veku vytvárať v porovnaní so svojim stavom skupiny nemohúcejších, bezcennejších a sociálne odkopnutejších jedincov. Takým sa javia deťom, ešte len vchádzajúcim do puberty, starí apači života na ulici. (18.11.2013)

Aneb Rusko. Hlavně, že měli nejvelkolepější Olympiádu, a prvního čokla na oběžné dráze, mužici zasraní. Škoda, že nejzdegenerovanější a nejneschopnější národ mimo Afriku, ničí největší kus zeměkoule a 150 milionů lidí. Jinak dokument je to strašidelnej, i cyniky nutící přemýšlet o svém založení. 100% (09.04.2014)

Začal bych tím, že silně nenávidím feťáky a obecně lidi, kteří nemají pevnou vůli a svůj bídný život řeší drogami. A neexistuje nic, čím bych takovéto jednání dokázal obhájit. V celém dokumentu není snad jediné dítě, které by nebylo závislé na drogách, tvrdém alkoholu nebo alespoň nečichalo lepidlo. Ty malé bezdomovce (resp. již v tak útlém věku zkažené feťácké trosky) pak ani nelze litovat, když vidíte, jak vyžebrané peníze vyhodí za návykové látky. Mnozí by ani na ulici vůbec být nemuseli, z jejich výpovědí je jasné, že jistoty a střechu nad hlavou vyměnili za svobodné zmírání na ulici. Navíc jsou ti malí parchanti neskutečně drzí, zvlášť v jejich situaci. Nadávají starším bezdomovcům, napadají je a okrádají, přitom si neuvědomují, že jsou s nimi na jedné lodi. Máte mě za cynika? Ukažte mi dítě, které během života na ulici nepřivyklo drogám a já ho polituji, vyslovím mu hluboký respekt a možná i slzu dojetí a uznání uroním. Jaksi mi uniká smysl a záměr tohoto filmu. Že by opět protiruská propaganda? Vzhledem k tomu, že tvůrci jsou Poláci, kteří snad ještě více než Češi lezou do zadnice Američanům bych se ani nedivil. Přitom je to celé demagogie. Silně pochybuji, že by po pádu železné opony na nádražích v Bukurešti, Sofii, Skopje nebo Kišiněvu byla situace bezprizorních děcek výrazně příznivější, než v Moskvě a dalších ruských městech. A to ani nemluvím o dětských žebrácích v latinskoamerických zemích. A vůbec, jak tvůrci dokumentu těm malým bezďákům pomohli? Maximálně jim za rozhovor dali pár kopějek na butylku lepidla a stakan vodky a tím to hasne. Rád bych věděl, pro koho vlastně byl film natáčen a jakému publiku určen. Všechny chudé země jsou si dobře vědomy, jak na tom s bezdomovci (i těmi dětskými) jsou a mnoho s tím nenadělají. A zápaďáci, aby se neřeklo po shlédnutí filmu na chvíli ty ubohé děti politují a pak se jdou dál věnovat svým konzumním záležitostem a hromadění mamonu. Já se na rozdíl od vás, čtyř a pěti hvězdičkových pokrytců alespoň neschovávám za fasádu falešného dojetí a zcela střízlivým pohledem uděluji 1 *, což se rovná objektivní výpovědní hodnotě onoho filmu. Procentuálně nehodnotitelné. (30.01.2018)