Réžia:
Michail RommScenár:
Michail RommKamera:
German LavrovHrajú:
Michail Romm (rozprávač), Marlene Dietrich (a.z.), Joseph Goebbels (a.z.), Hermann Göring (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Josif Vissarionovič Stalin (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Střihový historický dokument, který na příkladu fašismu odhaluje vznik totalitních režimů. Do té doby nevídané využití archivních materiálů popisuje dění v Evropě ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století. Film vznikal za Chruščova, po kritice kultu osobnosti, a dá se v něm jasně vysledovat podobnost mezi Mussoliniho a Hitlerovým fašismem a Stalinovým komunismem. V ruském originálu film komentuje sám režisér Romm, v české verzi jeho monolog přemluvil Miroslav Horníček. (MI-380)
(viac)Recenzie (55)
Vynikající střihový dokument, který přes míru ironizace a nadsázky podává působivý i výmluvný obraz absurdity a z ní vyplývajícího nebezpečí fašistického a de facto jakéhokoliv jiného ideologického režimu. Film mi asocioval postupy Franka Capry u vytváření Zač jsme bojovali (využití záznamů diktátorů a využití charakteristických prvků - běžně konotujících teror a smrt - k jejich zesměšnění) a Oldřicha Lipského u filmu Happy End (zesílení intenzity filmu na základě ostrého významového i rétorického kontrastu mezi obrazem a zvukem). ()
Jeden zrůdný režim ironizuje a varuje před druhým zrůdným režimem. Je to propaganda, zejména v posledních minutách, ale co naplat, kdo umí, umí. Podobně jako sovětské válečné filmy, tak i dokumenty musí redefinovat slovo megalománie. Stovky neznámých záběrů a fotografií, střih, až se z toho protáčí panenky a skvostný výběr hudby. Ke všemu neskonale zábavný Horníčkův komentář, který - vyjma pár proletářských a neofašistických lapsů - varuje před nebezpečím ideologie více, jak leckterý dnešní snímek. Jedno z těch mála významných děl, která vznikají ve společenském vakuu diktátorského režimu. ()
Čakal som konkrétny a podrobný rozbor fašizmu a nacizmu, síce som sa obával, že vzhľadom na Sovietský zväz, kde to bolo vyrobené, tam chýbajú mýty a príklady zneužitia národných a sociálnych otázok, že tam budú absentovať zločiny druhej strany ako masakre v Katyńi, či hladomor na Ukrajine, ale tak nie je to zlý dokument. Je urobený jemne vtipne, s nadhľadom, no práve to, že je to len taký voľný dokument, síce mierne chronologický, to mu možno trocha uberá. Život ho vyrobil sám, prakticky to stačilo len sfilmovať a tú veľkú obeť, aby sa nikto nad nikoho nenadradzoval, tak na tú pamätajme. ()
Žádný politik na světě ještě nikdy nestál za to, abychom za ním slepě šli. A přesto se vždy najdou lidé, kteří svého guru následují i do horoucích pekel a strhávají s sebou masu. Rommovo pojetí vzestupu a pádu jednoho politika nezapře dobu vzniku, dobu velkých hrdinských eposů o Velké vlastenecké válce, nevyhne se uměřené dávce sentimentu a kochání se dokonalou současností. Zároveň však s nadhledem a mimořádnou ironií předkládá studii rozkladu jednoho kulturního a kultivovaného národa, který se po určitou dobu rozhodl prezentovat primitivním barbarstvím. ()
Obyčejný fašismus je rok od roku vyčpělejší ironizací témat, která nepotřebují arogantní kontext šedesátkového bezčasí, aby byla aktuálnější. S každou reprízou jsem unavenější, Horníčkův komentář posouvá celý význam kamsi do jeho Hovorů H, raritnost některých dobových materiálů je přebita pavlačovým hodnocením údajně příliš kyprých stehen německých hereček. Co mělo být vtipné, je trapné, co mělo být poučné, je pouze naivní. V originále Romm sice není tolik žoviální, přesto tehdejší apel dnes už naprosto nerezonuje. ()
Galéria (5)
Fotka © Moscow International Film Festival
Zaujímavosti (3)
- Naivně spojované záběry Hilde Hildebrand z Die Englische Heirat (1934) a Mariky Rökk z Kory Terry (1940) dělí od sebe estetika post-výmarského filmu a raných 40. let, nelze tedy porovnávat přímou úměrou zobrazování vampa v obou filmech. (NinadeL)
- Když si režisér Romm poslechl český komentář Miroslava Horníčka, objal ho a řekl mu, že je to nejlepší ze všech dosavadních komentářů k jeho filmu. (raininface)
- Marlene Dietrich se objevuje kromě týdenníkových záběrů také ve scéně z filmu The Fashion Side of Hollywood (1935), který byl součástí propagace Ženy a tatrmana (1935). Nebyla tedy herečkou z reklamy v době, kdy neměla možnost hrát ve filmu, jak vyznívá v komentáři. (NinadeL)
Reklama