Na stojáka

Zpočátku se mi líbil vlastně jen Hanák (Úvaha, Musíme si pomáhat) , zbytek na mě neudělal valný dojem. Po bedlivějším průzkumu ovšem musím přiznat, že vedle notné dávky šmíry, trapností nebo jen prosté nevtipnosti se tu najde i dost zábavy. Nenajdete jí u některých provařených bavičů, jejichž výkony považuji za méně povedené (nebudu jmenovat,i oni se snažili). Na druhé straně Václav Koubek svým parádním způsobem vypráví povídky, známé z jeho vystoupení a knížek (Bůček, Tao, Dva jeleni), Iva Pazderková předkládá svou tupou blondýnu (Politika, Casting), za poslechnutí stojí Miloš Knor (Pohádka o 13. důchodech, Poprvé,Podruhé) nebo Robert Nebřenský (Superstar fanclub, Parkování, Bulsara, Jsme tým). Největším překvapením pro mě ale je Daniel Čech (Dobrej hardware, a co software reklamy Vodefone), především v IT, Fotbalistech - i když s dikcí sklepáckého Jana Slováka, Kabelech, Řeči zvířat. Prokousejte se slabšimi scénkami a průměrem, budete nakonec odměněni. Na you tube to všechno je. (28.10.2009)

Udělat ze sebe idiota před tolika lidmi, tomu se řiká odvaha. Docela by mě zajímalo, jakej matroš rozdávaj divákům, aby se těm pyčovinám smáli. Blbější historky snad nevypráví ani místní blázen zvanej Adélka, když se vožere v mym oblíbenym baru a snaží se tam na sebe upoutat pozornost. Viděl jsem sice asi jenom 5 dílů, ale všechny stály za hovno. A jestli Matonoha a jeho dopis KSČM patří mezi to nejlepší z pořadu, tak mnohem lepší kecy můžu slyšet v různejch zaplivanejch hospodách a barech. Podle mě je to pořad pro různý rádoby intouše, co si připadaj děsně dekadentní, když někde uslyšej sprostý slovo. (01.09.2008)

Není to typický stand-up observational comedy, jak někteří s širším kulturním rozhledem můžou znát kupříkladu ze Seinfelda, je to ovšem takové hezké české, formát je to neokoukaný (tedy aspoň pro českého diváka), je trochu smutné, že zrovna tenhle pořad nevysílá nějaká veřejná TV, aby se všichni ti "nováci v teplákách" poučili o tom, co je to humor. Sic teda většina jich pracuje na základě dopředu připravených scén, kde vidím kámen úrazu, jak se něco takového dá dělat častěji? Před jiným obecenstvem někde v klubu možná, ale pro TV by byl potřeba stále čerstvý materiál. Zde je jasně patrný rozdíl mezi one-hit-wonders čili lidmi s nějakým extra výrazným talentem, lidmi, kteří si prostě rádi dělají srandu a viditelně si to užívají a lidmi v branži komediální již ostřílené, kteří jedou rutinu, avšak i ti si to můžou (a většinou tomu tak je) užívat. Pokrok to je, ovšem je potřeba udělat i druhý krok. (14.04.2010)

Pořad sleduji pravidelně, mám tam totiž své oblíbence. Za poslední dobu se úroveň výstupů zlepšila, kvalitativně kolísají mnohem méně než-li na počátku, ale občasnému trapasu se člověk neubrání a lecky by se člověk schoval pod stůl i za vystupujícího, který zjevně trpí nedostatkem sebekritiky. Každopádně pořad "Na stojáka" patří mezi to nejlepší co televizní zábava nabízí. (25.03.2009)

Buď se nudím, nebo se směju, jakobych vyhrál mega ve Sportce. Úroveň hodně kolísá, takže když si vyberete silnější kousky (Miloš Knor apod.), dostanete slušnou one-man-talk-show. Co mně osobně přišlo nejlepší, tak otevřený dopis KSČM od Matonohy, klobouk dolů, smál jsem se. I proto, že nesnáším komáry! Takže komunisti: "pi**, kur**, kur**, pi** a čest!" (16.09.2008)