Youth Without Youth

Mircae Eliade, autor literárnej predlohy Youth Without Youth patril medzi významných filozofov 20.storočia (aj keď sa do osnov pre stredné školy nedostal-miesto mu zabrali nemeckí a francúzski filozofi zaradení do medzivojnovej filozofie). Náboženstvo, jazyk, čas, teória večného návratu (archetypy a ich opakovanie), priestor a čas; snaha dosiahnuť poznanie o počiatku, duchovné "cestovanie v čase"..Hoci som Youth Without Youth zatiaľ nečítala, priznávam nesmiernu chuť, a to práve vďaka Coppolovmu filmu. Žiaľ, tentokrát to nie je práve kompliment jeho režijnému počinu. Myslím, že toho bolo jednoducho príliš veľa a filmu nestačili sily. Trvalo mu príliš dlho, kým si podopĺňal všetky potrebné východiská, veľa toho nechal na slová a bol trochu zmätočný. /// Prosím, prihláste sa, kto ste mali pocit, že štýl sa nechal viesť tak trochu Jarmanom - Wittgensteinom (uvítam aj ďalšie tiky ;-) ) a ešte niečím (fakt si teraz nespomeniem), čo ale v konečnom dôsledku nepomohlo a film zostal nerozhodným hybridom na pol ceste k niečomu (buďto úvahe, alebo rozprávaniu, alebo aspoň rozprávaniu s úvahou). /// (01.03.2008)

Tak na tenhle film jsem se fakt tesil a Coppola nezklamal. Pribeh je totiz hodne originalni a celkem mysteriozni a chytne od prvni do posledni minuty, skoro furt se deje neco zajimavyho a clovek je zvedavej, co pride dal. Bohuzel ruku v ruce s tim de fakt, ze se tvurci nejak nemohli rozhodnout, o cem ze to vlastne toci, prislo mi, ze film skakal mezi dvema az trema ruznejma liniema, obcas to je celkem nepochopitelny a konec je pekne blbej. Nejen, ze po da se rict celozivotnim snazeni by si hlavni hrdina zaslouzil lepsi konec, ale zaroven by to chtelo konec, kterej by dal celymu tomuhle filmu nejakej vetsi smysl. Jinak Tim Roth je fakt perfektni, jeho starnuti je udelany presvedcive, ale jinak celej film pusobi trosku levnejsim dojmem. Cistejch 5* to sice neni, ale jelikoz me film fakt celou dobu stoprocentne zaujal a taky kdyz vidim to mizerny hodnoceni tady, tak tech 5* dam. (13.06.2008)

Youth Without Youth je atraktivní podívaná permanentně stimulující mozkové závity, u níž si nejsem jistý, zda jsem všechno pochopil přesně tak, jak bylo tvůrci zamýšleno, avšak ono přemýšlení nad ní mě náramně baví. Další projekce je v tomto případě povinností. Francis Ford Coppola tímto filmem zahajuje novou etapu své rozmanité tvorby, zcela se odpoutává od mainstreamu a Youth Without Youth by se spolu s následujícím Tetrem dalo označit za čistě artovou záležitost, která obsahuje tolik nezvyklých prvků, že může být pro běžného diváka nestravitelná. Z tematického hlediska se jedná o velmi komplexní dílo, které se nebrání složitější (a méně známé) filosofii, postavy zde dokonce mluví i dnes již mrtvými jazyky, jako je sanskrt nebo babylonština. Z celého díla lze poznat, že na jeho tvorbu bylo vynaloženo obrovské úsilí, ať už se jedná o práci historiků, filosofů nebo lingvistů. A co samotný Coppola, který měl před tímto filmem desetiletou tvůrčí pauzu? Své řemeslo rozhodně nezapomněl, ba naopak působí jako neomylný umělec, který má dokonale osahané veškeré prostředky, a tak si může dovolit trochu více experimentovat. S kameramanem Mihaiem Malaimarem divákovi servíruje jeden pozoruhodný záběr za druhým, přičemž vizuální stránka celého díla není nikterak prvoplánově líbivá, místo toho hýří nápady a odkazuje ke klasické kinematografii – delší statické záběry převažují, je kladen velký důraz na mizanscénu a precizní svícení. Celkový styl filmu je umírněný a nápaditý zároveň. Youth Without Youth navíc oplývá pohlcující atmosférou, která udržuje divákovu pozornost i v těch momentech, kdy si vlastně není moc jistý, o čem že se to vlastně postavy baví. ___ Tim Roth v ústřední roli je naprosto skvělý, stejně tak i Bruno Ganz spolu s nádhernou Alexandrou Marii Larou a já musím říct, že nový směr, kterým se Coppolova tvorba ubírá, se mi velmi zamlouvá. P.S.: Narážka na teorii o nadčlověku od mého oblíbence Friedricha Nietzscheho mě velmi potěšila. (14.07.2010)

Coppola zfilmoval novelu od rumunského lingvisty a náboženského filosofa Mircea Eliadeho, ale bohužel si vzal moc velké sousto. Zatímco Eliadeho povídky a novely působí magicky, ve filmu to prostě nefunguje. První půlka - příběh s nacisty - vypadala značně slibně, ale pokračování s Veronikou alias Rupini se už jen táhlo a táhlo až do nepovedeného konce. Vizuálně moc povedené, ale obsahově poněkud prázdné až nudné. (03.07.2009)

Vážně jsem se snažil, mozek si několikrát uvařil, ke spoustě scén se několikrát vrátil, ale jako tohle fakt ne. Asi jako kdyby se Lynch ožral a natočil poslepu Fontánu, která je v rámci podobného tématu někde naprosto jinde. Uvidíme, s čím se vytasí Malick. Ať už však bude Tree of Life jakýkoliv, určitě bude stoprocentně lepší, než tenhle zmatenej bordel, se kterym už nechci mít nikdy v životě nic společnýho. (29.10.2008)