Markíza

Sophia Marceau je bezpochyby půvabná žena disponující mimořádnou dávkou osobního šarmu. Představuje typ herečky, které stačí nahodit letmý úsměv nebo šibalsky mrknout očkem a publikum má na své straně. V případě Markýzy to ale zdaleka nestačí. Příběh představuje unylou kostýmní nudu, kde jedinou hodnotu vedle přítomnosti Sophie a pár dalších zvučných jmen francouzských filmových devadesátek znamená velkoryse pojatá výprava kostýmy počínaje a prostorami versailského zámeckého komplexu konče. Film ztroskotal na dramatické nemohoucnosti, nefunguje jako příběh a nefunkční jsou i jeho postavy. Zvláštní, scénář byl týmovou prací a přitom právě on se stal Achillovou patou projektu. Celkový dojem: 35 %. (31.01.2022)

Že je Sophie Marceau nádherná, o tom není pochyb. Že za jiných okolností je to i vcelku ucházející herečka také. To vše ovšem evidentně nestačí k tomu, aby byl film dobrý. Naprostá ignorace historických fakt, dvůr krále Slunce ztvárněný jako tržiště, kam si každý může přijít jak se mu zamane, z krále udělat kašpara a z jeho bratra trapného buzíka. To je i na mne moc. Chápu, že tvůrci filmu nejspíše chtěli divákovi poskytnout nahlédnutí na "lesk a bídu kurtizán", bohužel způsobem dosti nešťasným. Film byl nudný po všech stránkách. Nemohu jinak než dát jednu hvězdu za půvab Sophie a to je sakra málo. Jeden z nejhorších filmů z doby vlády Ludvíka XIV, který jsem za posledních pár let viděla. (10.02.2017)

Kdyby tam nebyla ta hlavní pětice skvělých francouzských herců, tak bych ten film snad vůbec nedokoukal. Scénář zabývající se vývojem a osudem francouzského barokního divadla totiž nestojí za nic. Chvíli se to tváří, jako komedie, chvíli se zase režie pokouší vytvořit vážnou notu. Ve filmu hraje hlavní úlohu hudba, tanec a dramatické umění. Když Sophie tančí v první scéně na návsi na starofrancouzskou renesanční hudbu, není vidět v záběrech žádného nástroje. A divák slyší malý instrumentální dobový soubor. Když pak tančí před králem v divadle, je slyšet kytara, flétna, housle a tamburína. Na jevišti je však s flétnou nějaké barokní violoncello. Takovýchto režijních nedostatků je ve filmu několik a to ve věcech historických a literárních. Jde prostě o smyšlenou pohádku s opravdovými historickými postavami. Velký plus však vidím v tom, že se nepoučený divák seznámí s díly Moliéra i Racina, a poslechne si i hudbu v duchu slavného Lullyho, který ve filmu také vystupuje. Film působí velmi kýčovitě a dramatickému závěru nikdo z vás neuvěří !! (01.09.2014)

Markýza začíná jako komedie, končí jako tragédie - a fraška zároveň. Zemřít na divadelních prknech po požití otrávených a navíc nejspíš prošlých bonbónů, které se někdo rozhodl nepoužít, ale zároveň si je zapomněl odnést? Pozlátko a kašpaření na královském dvoře, kašpaření v tehdejších veselohrách, prsíčka Sophie Marceau nafouklá v korzetech (a taky vlastně touha po tom, být herečkou a vášeň pro hraní) a rivalita mezi Moliérem a Racinem. Jen nic z toho není ve výsledku tak dramatické, jak si asi tvůrci představovali. Hvězdný moment je ale hvězda před králem a la Základní instinkt. (31.12.2021)

K Tv mne přitáhla krásná pozdně renesanční hudba. A už jsem neodešel. Nejen že ve filmu hraje můj miláček Sophie Marceau, ale film se odehrává na konci manýrismu a v prostředí jež mám rád. Ano mohla by to být i divadelní hra, ale i jako film to velmi bavilo. Máte-li rádi historické filmy v dobových reáliích a k tomu Sophii, tak neváhejte ani minutku a nenechte se odratit místním hodnocením. * * * (30.07.2013)