Pacifik

Tak jsem se dostal i k této klasice. Kupodivu mě to baví víc než Bratrstvo. Přijde mi lepší, že se to zaměřuje víc na postavy a víc to na sebe navazuje. Některé díly jsou vyloženě oddechové, jiné zase brutální. Hoši si v Pacifiku prošli skutečným peklem. Je to fakt jiné kafe než evropská fronta. Opravdu není o co stát. Zanechalo to šrámy zřejmě na všech. Zaměřuje se to i na osobní život skutečných vojáků. Dost se mi líbilo závěrečné shrnutí jejich životů. "Za kolik mi prodáte tu zbraň?" (14.05.2023)

Překvapivě neduživý a dramaturgicky zcela zabitý odvar z Bratrstva neohrožených, kterému chybí jak frenetická atmosféra, tak charismatičtí hrdinové a ze všeho nejvíc ty překrásné "mikropovídky", které z předchůdce dělaly skutečně syrovou výpověď o člověku a válce. Pacific je vizuálně načančaný, ale uvnitř splasklý balónek. Ke sledování mě nemotivuje seriál samotný, ale jen a jen dlouholetá vášeň pro válku v Pacifiku. [komentář psaný po shlédnutí sentimentálního balvanu s pořadovým číslem 3] (16.03.2010)

Asi nejdrsnější hraný materiál o druhý světový. Válka zde není cool, ale je krvavá, dost beznadějná a bolí. Úplně cítíte únavu vojáků. Kromě fanatických japonců je dalším nepřítelem džungle a nemoci. Hodně jsem se vžil do postav vojáků a díky tomu Pacific boduje. Zdejší výtky lidí, co viděli tři díly a stěžují si, že jim nikdo neutkvěl neberte vážně. Takovýhle seriál se musí hodnotit po kompletním zhlédnutí. (19.07.2010)

Při uvedení seriálového Pacifiku v roce 2010 mě „dobová kritika“ odradila do té míry, že jsem si jej v záplavě jiných quality TV sérií přesunul do kolonky „až jednou“, a došlo na něj až před Vládci nebes, kdy se situace opakuje. Bombarďáci dostávají sodu, protože nejsou jako mýtické Bratrstvo neohrožených, vztahy postav prý nefungují, CGI je mizerné, bla bla bla.  Stejně jako je každá válka jiná, liší se i pacifické bojiště od toho evropského. Je zuřivější, chaotičtější, nevypočitatelnější, fatálnější. Masomlýnek ne nepodobný vylodění v Normandii je tam denní chleba. Konstantní tlak demoralizovaného nepřítele fanaticky bránícího každý píď svého nehostinného území vytváří na psychiku jedince extrémní tlak. Na vztahy buď není čas, nebo jsou otevřené, chvilkové (viz kritizovaný 3. díl s dovolenou v Melbourne) či násilně zpřetrhané. Pacifik se mnohem víc než jeho oceňovanější předchůdce soustředí na vliv bojů na psychiku, disociaci, otupění, vyhoření, různě závažné formy PTSD (linie Leckieho, šířeji Sledge) a mechanizaci zabíjení. Tomu odpovídá i vyprávění: je roztříštěnější, těkavější, postavy se objevují a mizí, u žádné (pokud jste si nezagooglili) není jisté, jak skončí.  Pacifik je v jádru stejně silnou výpovědí o bratrství  jako jeho seriálový předchůdce, možná je ale upřímnější v tom, jak odhaluje lidskou křehkost (rozhodně ne neohroženost), jé méně líbivý a (americky) sebedojímavý. Nadstandardní produkční podmínky (120M USD)  jsou vidět na parádních kontaktně nasnímaných scénách bojových operací i davovkách nenaředěných viditelnými pixely, ale to je rovina, kterou  snad ani nemá smysl zmiňovat. (26.03.2024)

Seriál mnohých kontrastov. Skromný na scenár, emócie, dialógy, či herecké výkony, štedrý na rozpočet, úžasné rekonštrukcie bojov, či niektoré samostatné (silné) scény. Jediným problémom je nekompatibilita so súčasným seriálovým smerovaním, ktoré je založené na pevnom scenári a nosnej konštrukcii v podobe ústrednej príbehovej línie. V tomto prípade šlo len o akési historické rekonštrukcie pacifickej časti 2. svetovej vojny, ktorá bola pozliepaná osudmi hŕstky vojakov, popri ktorých sa dokumentaristickým štýlom prerozprával akýsi príbeh, ktorý mal byť hlavnou dejovou zložkou. Škoda, že toto sa nepodarilo a tak sa akokoľvek divák nezžije s postavami, emočné putá sú na bode mrazu. Týmpádom ostávajú jediné svetlé momenty v dokonalých choreografiách vojenských manévrov a veľmi dobre zvládnutá skľučujúca atmosféra. 65%. (20.11.2014)