Across the Universe

Janis Joplin, Jimi Hendrix a dokonce i Joe Cocker, takže co se muziky týká paráda. Verze Let it be i Come together jsou udělané hodně citově a nápaditě. Jenže pozor, jak je první půlka dokonalá a parádní scéna střídá druhou (přičemž já vrchol našel u příchodu ke strýčku Samovi), tak druhá už malinko upadá, což je škoda. Ty písničky a ani ta úžasná kamera už není taková, ale hlavně už tomu chybí ty nápady jako prohlídka vojáků. Přesto je příběh i postavy pořád na vysoké úrovni a mě film vzal hodně. Parádní zážitek a ano....ten konec je sladší než kdyby jste snědli cukřenku.Plnou teda ale (23.04.2008)

S Across the Universe je to těžký. Určitě nemůže obstát jako klasický muzikál. O příběh tu téměř vůbec nejde, pořádné charakteristiky hrdinů se vlastně vůbec nedočkáme a muzikálové scény působí tak staticky a suše až to člověka zarazí. A možná v tom je to kouzlo. Nebál bych se říci, že přestože jde o muzikál, písničkové scény film spíš zdržují a působí nějak navíc. Samotný příběh je pak poslepovaný jen tak, aby se dalo těch pár písniček dohromady. Jenže tady nejde o efekt. Julie Taymor hodně riskuje a pohybuje se na tenkém ledě, občas se jí nějaká scéna nadmíru povede a jindy je vidět, že nápad sice byl, ale nějak se z toho ta působivost vytratila. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Protože je to originální a vyzývavě jiné než všechny ostatní hudební filmy. Líbí se mi nápad nechat vlastně tu nejvíce podbízivou stránku filmu pasé a nesnažit se o pouhé rozpohybování obrazu do rytmu, ale hlavně o to, dostat diváka do analytického způsobu vnímání a přemýšlení nad filmem... (29.01.2008)

Nothing's gonna change my world. Za nádhernou kamerou, osobitou interpretací broučích songů a naprostým pohlcením při hudebních číslech se skrývá lehce zmatená směs vypadající jako výtvor minimálně desítky scénáristů. Ztráta lásky, nevinnosti nebo naděje tak při častém přerušování jednoduše načrtnutými figurkami typu Sadie nebo Prudence vyzní minimálně polovičně. A přitom ta love story s rozdílnými názory na krizovou dobu mohla vyznít naprosto dokonale. Na jednu stranu mě mrzí, že z takového potenciálu zůstalo jen pár dokonalých a několik velmi solidních scén. Na druhou ale ty klady (hlavní dvojice, kompozičně dokonalá Strawberry Fields, dojemně vygradovaná All You Need Is Love) natolik září, že přehlušují přílišnou surreálnost a roztříštěnost. 70% (22.02.2008)

"Každá kapela, která nemá nepřátele, se mi jeví podezřelá."  Tato paradoxní slova z úst mého známého se mi vybavila po zhlédnutí snímku, dalším zbytečně odkládaným. Je dobře, že si pro jednadvacáté století Beatles vzal někdo do parády, pro některé typy se stali už jen kamenným pomníkem. Naopak, byli nadčasoví, surrealističtí, angažovaní a jednoduše nejlepší. Proti filmu hovoří pomalý nástup, který ale nešetří nápady (Liverpool jak z Free As A Bird) a všechny vyprávěcí, hudební i myšlenkové (All You Need Is Love) složky se protnou v závěru, který je silný tak akorát, abychom si všechna fakta zpětně uvědomili. Hodně vděčných 90% a srovnejte prosím s Mamma Mia!, která taky vypovídá o jedné generaci, ale v jejích přesně omezených (popových) mantinelech. (26.11.2013)

Nápad přetavit písničky Beatles to filmu je znamenitý. Provedení už však pokulhává. Spousta písní je do filmu naroubována křečovitě a působí dost nepatřičně. To platí například o postavě Prudence, která je zde totálně ale totálně navíc. Tvůrci jí museli vymyslet celý nudný příběh a to vše kvůli jediné písničce. Dále mám výtky k celému soundtracku. Beatles by zasloužili zajímavější aranže a zpěváky. Ti co zde zpívají působí jako "hvězdy" ze Superstar. Obyčejné hlasy bez špetky charismatu. Chtělo by to víc takových jako je Joe Cocker. Ale oceňuji výtvarně zajímavé psychedelické sekvence. PS: Bono neumí hrát, vůbec. (31.12.2009)