Obsahy(2)
Bláha a Vrchlická, televizní film autora M. Stiebera a režiséra D. Kleina, vypráví o telefonistce Marii (Z. Bydžovská) a železničáři Antonínovi (J. Hanzlík), dvou ztracencích, kteří se sejdou jen proto, aby „měli komu umřít“. Příznačné je, že je to ona, kdo dá k celé akci podnět. Chce totiž, aby jí Antonín „udělal“ dítě. Budete-li se nad jejich klopotným počínáním a možná až příliš sladkým koncem usmívat, mějte na paměti, že za tím vším je elementární lidská touha dvou osamělých duší. Někdo to nazývá láskou, jiný tragickým rozměrem lidské existence. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Po revoluci panovala euforie, konečně se mohlo točit bez cenzury. Jenže postupem času se ukázalo, že do šuplíku skoro nikdo nepsal a jak na divadle, tak i ve filmu se nové kusy rodily jsn stěží. Diváci se nabažili zahraničních a trezorových filmů, o televizní inscenace už nebyl takový zájem. Příběh je spíš chudičký na akci, konec předvídatelný, ale komorní scéna umožnila vyniknout oběma protagonistům. Oba byli úžasní. Bydžovské jsem věřila, že houby vidí a z Hanlíka ten chlast táhnul i z obrazovky. ()
Musím říct, že mě tento film zaskočil a do konce jsem se s ním nedokázal srovnat. Na mě to bylo moc vykonstruované a naivní. (Nepřekvapil by mě remake s názvem Vrchlický a Bláhová, kde by roli Bláhové hrál muž.) Nevztahují se k němu Hanzlíkova úvodní slova uvedená v biografii?: "Chtěl bych se věnovat filmu, ale 'pohříchu' musím říct, že nabídky, které dostávám, jsou tak blbé, že jsem si řekl, že budu radši sedět doma, než dělat blbosti." ()
Po hodně dlouhé době jsem díky ČT3 mohl shlédnout tuto komorní inscenaci a opět jsem si vrněl blahem. Úžasná atmosféra železniční stanice a domku, ve kterém bydlí Bláha. Podmanivá hudba Jiřího F. Svobody mě občas evokovala mistra Lišku, zejména když scénu vyplnily hoboje a klarinety. Krásný příběh dvou osamělých lidí, kteří si k sobě našli cestu opravdu kuriózním způsobem. Milé, lidské, hřejivé. Nejlepší filmařská léta Dušana Kleina. Zde stačilo obsadit dva herce. Zuzanu Bydžovskou a Jaromíra Hanzlíka. A koncert může začít.... ()
Když šoupnete mezi čtyři zdi dva tak skvělé herce, nevadí ani poněkud vykonstruovaný scénář. Hanzlík s Bydžovskou dodali svým postavám lidský rozměr, takže ten jejich podivný vztah divák akceptuje se shovívavým úsměvem. Žádná řachanda, ani inteligentní komedie to není, ale zahřeje u srdíčka a vylepší náladu. Tak má vypadat TV film pro veřejnoprávní vysílání. ()
Vrchlická nechodila okolo horké kaše, žádné indiánské tanečky, ale pěkně na komoru. Na druhou stranu to byly dvě ztrápené dušičky, které se hledaly, až se našly. Samorost a chudák ženská. Ovšem, osud se neptá, koho vám nastrčí do cesty. Já jsem byla do sledování tak zabraná, že jsem ani nepostřehla, že tu hrají jen Hanzlík a Bydžovská. To se teda fakt povedlo a stačilo to. ()
Reklama