Blockbuster
Réžia:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Vítězslav HádlHrajú:
Hana Zagorová, Josef Abrhám, Juraj Kukura, Waldemar Matuška, Laďka Kozderková, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Čepek, Jiří Korn, Jiří Schelinger (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Panu Jíšovi se podařilo udat na Barrandově svůj první scénář. Už ve fázi přípravných prací s hrůzou zjišťuje, že filmaři naprosto obešli jeho záměr - místo sondy do života současné vesnice připravují velkolepou hudební show, o níž jsou přesvědčeni, že bude divácký trhák. Hned první záběry hovoří za mnohé. Do obce Lipovec přijíždí elegán, kterého všichni místní funkcionáři i prostí občané vítají zpěvem a tancem, neboť tento kýžený odborník jim má svými progresivními metodami pomoci zvýšit hektarové výnosy. Natáčení pokračuje v podobném duchu a novopečený scenárista se nestačí divit... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (441)
Snímek diváka provází celou stádií tvorby filmů a ač by se to mohlo zdát docela prapodivné, dělá to opravdu skutečným způsobem, všechny charaktery tvůrců jsou velmi životné. (Od režisérovy Kapely na lyžích, později na bruslích, k jeho závěrečnému proslovu o tom, že každý něčím svým do filmu přispěl.) Navíc prostředí dává opravdu velký prostor k těm skoro nejlepším vtípkům, které jsem ve filmech Smoljaka a Svěráka viděl. Zvlášť velká koncentrace je jich před úvodními titulky. SEXM SEK SEM... ()
Tento film je jako manifest postmoderny v československé kinematografii. Pojďte se podívat, jak ten váš námětek dostává švih :) Velmi vhodně zvolený rámec natáčení filmu poskytuje možnost nechronologického vyprávění (neboť scény filmu se v drtivé většině nenatáčejí v pořadí, v jakém se budou vyskytovat ve filmu), zároveň si tím tvůrci pořizují jakési alibi - jakékoli použité klišé není chybou skutečných tvůrců, ale fiktivních postav. Zároveň tu nacházíme odkazy na popkulturu (ABBA) i na kutluru takzvaně "vysokou" (Prodaná nevěsta, Goethe). Vrcholem filmu je scéna strašidelného lesa, kde se v typicky postmoderní pastiši objevují trpaslíci ze Sněhurky, Švanda dudák, Zvíře z jakési francouzské verze Krásky a Zvířete (dokonce ve francouzském znění s titulky) nebo Ivan Mládek zpívající Jóžina z bažin. Když připočtu množství výborných vtipů, jaké najdeme vůbec v málokteré komedii, přestává vadit, že v druhé polovině film poněkud ztrácí tempo. A navíc - tempo přece neztrácí Podskalského Trhák, nýbrž Kohoutkův "trhák". Tady jsem chtěl jít poněkud do hloubky :) Zajímavé komentáře: fruitbueno ()
Asi som vnútorne nikdy nebol fanúšik tohto filmu. "Trhák" je vo výsledku celkom okey. Je to zahrané dobre, je to zvláštne bizarný film a technicky môžeme povedať, že tu máme aj film vo filme. Má to niečo do seba a niektoré fóry fungujú, no myslím si, že jediné, čo som mohol vysoko pochváliť a čo ma osobne najviac pobavilo sú scénky Ladislava Smoljaka a Petra Čepka. Oni dvaja sú podľa mňa highlightom tohto filmu. Všetky scénky s nimi ma rozosmiali naplno a fugnovali bravúrne. No sledujeme ako sa režisérova vízia "trháku" dáva dokopy a popravde som skôr čumel na to, akú blbosť tu dávajú vlastne dokopy. Hudba je dobrá, no s výnimkou skladby "Nech Brouka Žít" si spätne nevybavím asi ani jednu skladbu. Najpamätnejšie momentky tohto filmu sú pre mňa trhanie košieľ producenta a potom ten nezabudnuteľný výbuch, ktorý Smoljak absolútne fantasticky komentuje. To sú skutočne najlepšie momentky. a skoro by som ešte zabudol na Zdeňka Řehořa, ktorý išiel na svoj vlastný pohreb. Nie je tu nič, čo by ma vyslovene iritovalo, alebo otravovalo, no myslím si, že Smoljak a Svěrák ako scenáristi mali na to prísť s niečím lepším. Alebo minimálne ten koncept spracovať o niečo vtipnejšie. Myslím si, že ako komédia je to pozerateľné a samé o sebe okey. No ako film z pera môjho obľúbeného scenáristického dua je toto celkom sklamanie. Hodnotenie: C+ ()
Asi nejméně vydařený scénář tandemu S & S. Hudba jako by byla převzatá z Kabaretu u dobré pohody. Vzniká tak filmová estráda. Písničky jsou skoro nejslabším článkem filmu, který je přitom cosi jako muzikál. To by pak jednoho hned napadlo, že to musí dost skřípat. Trocha té dobré pohody přec jen zůstala, tak nech brouka žíííít. ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (28)
- Jiří Schelinger zemřel 12 dní po premiéře filmu. (Kulmon)
- Jde o čtvrtý divácky nejúspěšnější společný film dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, do konce roku 1987 na něj přišlo do českých i slovenských kin celkem 975 tisíc diváků. Úspěšnější byly jenom Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) – 2,91 mil., Marečku, podejte mi pero! (1976) – 2,04 mil. a Vrchní, prchni! (1980) – 1,53 mil. Až za Trhákem skončily Na samotě u lesa (1976) – 943 tis., Jára Cimrman, ležící, spící (1983) – 620 tis., Rozpuštěný a vypuštěný (1984) – 451 tis., Kulový blesk (1978) – 449 tis. a poslední Nejistá sezóna (1987). (charles3)
- Vozík na nádraží, kterým si Ticháček (Josef Abrhám) odváží kufr, je při příjezdu vlaku na kraji nádraží a v dalším záběru zhruba o 3 metry dále. (animl)
Zaražený pilote, oroduj za nás. Tučného hadice, oroduj za nás. Náušnice v Kornově uchu, oroduj za nás. Jiráskové můstku, oroduj za nás. Svěrákův stane, oroduj za nás. Čepkovy košile, orodujte za nás. Blembáku na Čepkově hlavě, když za zpěvu „Pěkně se zelená ta česká krajina“ stíhá Smoljaka, oroduj za nás. Kolo původně neplánované listonošky, které jsi bylo preexistenčně vyvoleno už při castingu, oroduj za nás. Malto nevybraného Hrušínského, oroduj za nás. Melancholie Slováka Kukury v posledním záběru po větě „stejně jsme my Češi šikovnej národ“, oroduj za nás. Aristotelés v Prvních maturitikách učí, že substanci nelze vnímat smysly, vidíme jen akcidenty. To už neplatí, protože substanci parodie vnímat lze a je to Trhák. Naopak se potvrzuje Platónův náhled, že jsoucí je to, co je samo se sebou totožné. Protože substance Trhák je sama se sebou totožná: sám sobě parodií. Tato sebetotožnost je ovšem dána svou bytostnou dvousložkovostí: na jedné straně autoři Svěrák se Smoljakem jevící jakoby sami sebe, ani točí přiblblý film-šou, na druhé straně režisér Podskalský skutečně tuto uslintanou šou točící. Nesmíme si však onu podvojmost v jednotě představovat, jako by k sobě nějak přistupovaly „protiklady“, k čemuž by nás mohlo svést naivní srovnání výjevů „na palce“ s výjevy „ve štábu“. Ne, je to kontinuum: netřeba číst v titulcích tu všezahrnující škálu autorů písní od Uhlíře se Svěrákem až po Karla Vágnera; samotný živý poslech božské „Nech brouka žít“ nebo fenomenální „Když dítě škrtne zápalkou“ („stříkáme na plný hadice“) na jedné straně, kastrátského diskosboru traktoristů na straně druhé a vší té pestrosti mezi tím nám poskytuje názor více než dostatečný; zcela totéž kontinuum se však v zavinuté podobě projevuje v jedné každé písni, v každé scéně, ano v každém záběru i větě (zároveň se zde potvrzuje, že v podstatě jsoucna tkví coincidentio oppositorum, neboť spatřujeme krásu v hnusu a hnus v kráse, neoddělitelně a nerozlišitelně). Toto kontinuum je však jen jedním aspektem sebetotožnosti. Druhý je velmi znepokojivý, neboť naznačuje rozpor už v samotné podstatě jsoucna: je to onen trojúhelník Sváru scénárista Svěrák – režisér Smoljak – produkční Čepek, spojovaný ovšem principem Lásky dramaturgem Mouchou. Jako důkaz, že celý tento výklad není nějakým mým soukromým nálezkem, nýbrž je podložen svatými Písmy, postačí uvést „Jednou já jednou ty vždyť jsme oba z Jednoty maj bejby“. Nevěřícím pak podávám důkaz biologický: „pivečko je boží dar, máme doma televizi a po práci v srdci žár“ – dokáže-li někdo, zda jde o výraz lichocení národu nebo pohrdání národem, sním tento komentář. To se však nestane. Pokud jde o národ, můžeme být hrdi, že v historii celého kosmu teprve druhé zjevení podstaty je zároveň prvním filmem s cimrmanovským námětem – cizinec přináší třaskavý pokrok v hnojení (jmenuje se Jaroslav; Liptákov zaměněn za Lipovec). Cimrmanův génius však skrze Rekonstruktory proniká celým dílem a nutí režiséra Podskalského jako v záchvatu mystického šílenství k velkolepému stvořitelsky sebezničujícímu gestu, jímž aplikuje převratnou metodu metání hnoje dynamitem na živnou půdu umění. Plody jsou nepřeberné. Orgie Československé socialistické televize, při nichž Bambini dr. Kulínského nemohou chybět. Scheißdorf od Prodané nevěsty až po Slunce seno včetně. Nic než národ. Nech brouka žít. () (menej) (viac)