Muž z Londýna

Béla Tarr zde dle některých dosáhl (zatím) vrcholu svého uměleckého vyjádření. To je možné. Styl tohoto snímku jde ale tak daleko, že jakékoli braní ohledu na diváka, tedy poskytování informací o motivacích, vnitřních stavech postav a podobných věcech, je odstraněno. Jako umělecké dílo film jistě obstojí, ale divácký zážitek to byl velmi náročný. A to má film na Tarra "pouhých" 132 minut. Výborný zážitek, který mi poskytly předchozí Werckmesterovy harmonie, se tentokrát bohužel nekonal. Mínusem snímku je i nekvalitní rušivý rychlodabing, který musel být vyroben, kvůli nedostatku času před Canneským festivalem. Muž z Londýna je tedy odeálním snímkem pro ty, kteří si užívají důsledně tematizovanou jednotvárnou bezvýchodnost, v mém případě však bohužel příliš často rovnající se nudě. (17.02.2010)

Černá žluč melancholie rozlitá v bezčasovém prostředí na bezpředmětném místě. Postavy vzpírající se existenciální nutnosti volby. Tarr vytváří svůj koncept místa, kde čtvrtý rozměr naprosto ztrácí význam a zbývající tři si svoji integritu drží jen s vypětím všech sil. Táhlé expresivní záběry podbarvené hudbou Mihály Viga vytváří zcela novou dimenzi. Kamera se pomalu pohybuje, krouží a kličkuje mezi hlavními protagonisty tohoto halucinogenního světa a pozoruje, často se značným odstupem, okolní děj. Svou jednoduchou kriminální zápletkou inklinuje Muž z Londýna k noirovému sub žánru, čemuž by ostatně v hodně povrchní interpretaci odpovídalo i celkové ladění filmu. Tarr ale používá mnohem rafinovanější, nějaké vymezení přesahující, schémata. Mizanscéna každého jednotlivého obrazu je dokonalá a záběry se za velmi pomalého tempa spojují do kontinua. Čirý transcendentální zážitek. [PROJEKT 100 2010] (27.02.2010)

Filmařské umění Bély Tarra je vyjímečné a svou vyjímečností chvalně i nechvalně známé - jak pro koho. Jeho záběry jsou - a potvrdily mi to zatím všechny doposud zhlédnuté filmy - plné kontemplace. Tarrovy filmy jsou naplněny klidem a prostorem, který vám dovolí se s nimi ztotožnit, prolnout a rozjímat. Z komentářů, které čtu, a z názorů, které slýchám, mi vychází jednoznačně následující: Většině diváků vadí: 1) délka stopáže a záběrů 2) nedostatek akce ve scénách a 3) minimalistická hudba, kterou někteří označují dokonce za ticho. Z čehož vyvozuji, že obecně je pro "konzumenta" podstatná: 1) délka konzumace 2) množství pasivně vstřebaných vizuálních prvků 3) množství pasivně vstřebaných zvuků. Tarrovy filmy vyžadují spolupráci, i když se jedná o činnost nenápadnou a intimní. Zastavit se v "tichu" a "vyprázdněném prostoru" je opravdu těžké... (22.11.2008)

Nejdříve jsem si říkala, že Tarr pouze džentlmensky přenechal první místo v titulcích dámě, i když si film udělal po svém. Ale kdepak, tohle je nadmíru ukecaný snímek, ženská ruka se nezapře. Ve filmu padne minimálně čtyřicet vět, což je zhruba stejně, jako v ostatních Tarrových snímcích dohromady. S velikým povděkem kvituji, že když na Mirka Krobota kašle český film, našel si ho alespoň ten zahraniční. Ten tam je jeho úsporný nonšalantní minimalismus a nastupuje velice pestrá mimika. S obrovskou poklonou mohu konstatovat, že Krobot dokáže říci spoustu věcí beze slov. Snad jednou prozře i český film a dá jednomu z našich nejlepších současných herců také příležitost. I když je možná dobře, že Krobota v podstatě ignoruje, vzhledem k současnému velmi tristnímu stavu české kinematografie by to bylo jen mrhání talentem. Tarrův černobílý vizuál je snad ušlechtilejší, než kdy jindy. A hra se světlem coby průvodcem mezi rozličnými světy ukazuje další dimenzi filmového umění. K tomu všemu herecké výkony, které dosahují hranice možného. Na sekvenci obsahující hádku Mirka s Tildou by se měli povinně podívat všichni studenti jakéhokliv oboru kinematografie. Kamera se chová jako zkušená a lepá svůdnice, která podvědomě tuší, že si získá každého, koho si zamane. Její až náruživá touha po blízkosti k zobrazovanému narušuje osobní prostor herců do té míry, že jimi kamera pomalu proniká a stává se součástí jich samých. Vyvádění herců z jejich komfortní zóny působí nejen opovážlivě, ale také dodává filmu na neskutečné plastičnosti. Našlapovala jsem kolem Tarra opatrně, leč houževnatě. Vždy mi tam něco chybělo, nebo spíše přebývalo, tentokrát jsme se konečně ocitli na stejné vlně. A já pociťuji až gejzír radosti z tak čistokrevného filmového umění. (01.07.2020)

43rd KVIFF 2008 - HORIZONS - Horizonty, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 2.59/137 + 36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Retrospektiva: Béla Tarr (A Londoni férfi / THE MAN FROM LONDON / Muž z Londýna) - Na tomto filmu mi kazil dokonalý zážitek jen jeden "tupý důchodce" který neustále komentoval film hláškami - že prý: "co je to za pí......" a podobně... Z filmu neodešel a 130 minut tam stejně seděl, tak to asi tak hrozné přece nemohlo býti... Pro mne doookooonalost sama - 31. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 1. místo - 90% (04.08.2010)