Il Portiere di notte
Réžia:
Liliana CavaniKamera:
Alfio ContiniHrajú:
Dirk Bogarde, Charlotte Rampling, Philippe Leroy, Gabriele Ferzetti, Isa Miranda, Nora Ricci, Marino Masé, Robert Rietty, Giuseppe Addobbati (viac)Obsahy(1)
Bývalý nacistický dôstojník stretne v roku 1957 jednu so svojich väzenkýň, židovské dievča z koncentračného tábora. On pracuje ako nočný vrátnik v hoteli a ona je vydatá za významného dirigenta. V tábore to bola láska medzi trýzniteľom a väzenkyňou, ktorá teraz prerastá v úprimnú a oddanú lásku. Nemec necíti vinu za to, čo urobil, a obaja to berú ako prirodzenú vec. Film sa venuje aj fenoménu spolupráce bývalých nacistických vodcov prostredníctvom tajných spolkov, ktoré existovali dlho po skončení Druhej svetovej vojny. (Volodimir2)
(viac)Recenzie (23)
Night Porter rozohráva príbeh s potenciálom na Oscara, samozrejme je to béčko ako sviňa a o forme ani obsahu slávnostne písať nebudem, ale nápad za milión to je. 12 rokov po vojne na seba náhodou natrafia bývalí nacistický poručík a židovské dievča, ktorý sa poznali s čias koncentračných táborov. Bývalí Nacista teraz pracujúci ako služba v hoteli a židovské dievča ako žena významného dirigenta sa stretnú zoči voči. Než by ho dievča udalo za zločiny ktoré spáchal počas druhej svetovej vojny jej sa zatúži po Nemeckom arbaiter živote. Stokholský syndróm zapracuje a ona sa znova chce nechať mlátiť ako za starých čias. Bývalí poručík ju prijme v náručí plnej lásky. To sa však nepáči bývalým nacistickým vodcom ktorý od konca vojny stále fungujú v tajných spolkoch a chcú dievča získať a zabiť.. Perfektná zápletka a ani spracovanie nie je vyslovene zlé ale je to očividne Talianska druhá liga. Takže o nejakom svetovom prelome tu nemôže byť žiadna reč. Aj keď ako som hovoril potenciál tu je nesmierny. ()
Bývalý důstojník SS pracuje jako noční vrátný v hotelu. Píše se rok 1957. Jednou se v hotelu konají operní vystoupení a spolu s dirigentem přijede i jeho žena. V té Max pozná Lucii, krásnou židovku, do které se jako dozorce v koncentračním táboře zamiloval. Jejich láska trvá stále a v současné době jsou ohroženi na životech oba dva. Zejména od tajné nacistické organizace, která sdružuje a ochraňuje bývalé esesáky. ()
Když kdysi Marie Rottrová zípvala, že ...tisíc tváří láska má... , tak určitě nemyslela tuto tvář. No, je to velmi dekadentní, psychopatologické, ale pozornost přitahující. Formální stránka je téměř dokonalá, hudba stimulující a Charlotte Rampling typově skvěle vybraná (a skvěle hraje). Snad ale trochu vykonstruované, nespoléhající se jen na kvalitu, ale počítající se skandálem. A možná i napsané pod vlivem studií Susan Sontagové o fascinujícím fašismu a regáliích SS. ()
Příběh o lásce mezi trýznitelem SS a vězenkyní koncentračního tábora, která vykristalizuje v upřímnou a oddanou lásku. Absurdní láska z absurdního prostředí se jim uchová v paměti a oni se opět potkávají. Zvrácený Romeo a Julie proti všem. Ponížení a ponižování se pro ně stalo znakem lásky. Cítit z druhého strach je vzrušuje a posiluje vytrvat v jejich vztahu. Láska může být někdy také velice jiná a nepochopená od okolí. Film plyne velmi pomalu a není ani tak šokující obrazy, jako myšlenkou na lásku mezi členem SS a vězenkyní - oba to berou jako přirozenou věc a Němec ani necítí vinu za to, co kdy udělal. Tak se to mělo stát, tak to bylo předurčeno, oni byli předurčeni býti bohy. Zkuste toto pustit na sjezdu izraelských přeživších z koncentračních táborů a nedožijete se konce filmu. Výborná Charlotte Rampling! ()
Bizarérie, která má své klady a zápory, ale které nesluší rozvleklé tempo. Já sám, ačkoli jsem hrdinčiny nedobrovolně-perverzní pohnutky chápal, jsem se nedokázal oprostit od naprostého chladu k postavám a k tomu, co s nimi bude. Podle mého ten film neví, čím chce vlastně být. Komornější ráz -- pouze on a ona, jejich šílené drama, bez zbytečných esesáků -- a rychlejší tempo by ho zvedly o hodně výš. I tak to stojí za jedno vidění, řekl bych. (Nikoli kvůli Charlotě Ramplingové, která, ač pořád krásná, je tady vyhublá vskutku koncentráčnicky.) ()
Reklama