Reklama

Reklama

Televizní film z roku 1969 odpovídá na neúprosnou skutečnost času po srpnové invazi vojsk, času totality. Nevíme, kde jsme a jak jsme se sem dostali... Televizní film podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače a v režii Jana Matějovského z roku 1969 vytváří modelový obraz totalitního systému, který se po srpnové invazi roku 1968 na dlouhou dobu zmocnil naší společnosti. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že odtud není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. V mezní fantaskní situaci se během doby prověřují charaktery dalších, vzájemně neznámých lidí. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobily, že tato hra byla normalizační televizí zakázána a premiéry se dočkala až po jedenadvaceti letech v roce 1990, musela být rovněž stažena přímo ze soutěžní sekce televizního festivalu Prix Italia. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (75)

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Spíš než opravdu dobrý je Matějovského Pasiáns zajímavý. Jednak pokusem o absurdní drama uzavřené komunity lapené do pasti, odkud není úniku a kde aktéry postupně ubíjí beznaděj a ponorková nemoc. Jednak i špičkovým hereckým obsazením a tomu odpovídajícími hereckými výkony. Co ho ale sráží, je umělost navozené situace a především Hubačův scénář, který nálady a reakce zúčastněných tak nějak uspěchává a rozhodně nevyužívá potenciál, který tahle modelová situace skýtala. Nejzajímavější je asi postava Rudolfa Hrušínského, který předvádí, jak se z průvodce může rychle stát dozorce a manipulátor. Jeho výkon by byl ozdobou jakéhokoliv psychohororu a připomene pana Kopfrkingla z Herzova Spalovače mrtvol, který se taky pod tlakem okolností transformoval do podoby mostra. Panu průvodci to moc práce nedalo a z Hrušínského očí a postoje jde strach. Černobílá kamera a kamenné stěny dotváří pocit ponurého prostředí, které tlumí jakékoliv kladné emoce. Ale musím opakovat, celkově mám pocit určité nedotaženosti, tohle by nebylo špatné jako divadelní představení, ale od televizního filmu čekám trochu víc. Celkový dojem: 60 %. ()

Autogram 

všetky recenzie používateľa

Spalovač už nespaľuje, ale zato s uhrančivým pohľadom rozdeľuje úlohy a panuje nad skupinou turistov. Sprievodca navodzuje atmosféru okupácie každou druhou vetou a navrhuje zmierenie, s ktorým sa každá postava vysporadúva inak. Napriek ústrednej dvojici mojich obľúbených hercov ma film nezaujal nadpriemerne, je bez záveru, asi práve takto reflektuje situáciu. –––– A když už musíme čekat, není rozumnější čekat v klidu a pohodlí? ()

Reklama

wosho

všetky recenzie používateľa

Před řadou let jsem měl toto možnost vidět (myslím, že to bylo součásti komponované oslavy 50let televize u nás). Zajimavý počin z doby kdy se točili takéto filmy-politické otázky, či příběh plné metafory o svobodě, totalitě a vůbec. V paměti mě to uvízlo jen z lehka, proto hodnotit tak rázně jako jsou zde * nemůžu. Ale rozhodně se jedná o silný film, dobrých kvalit. ()

Rami 

všetky recenzie používateľa

Film se opravdu povedl. Je zde krásně vidět, jak se dá téměř z ničeho (pokud pominu výborné herce) natočit skvělý film. A co je na něm tak jedinečného? Výstižný popis typických českých zástupců společnosti. Nalezneme zde téměř všechny - starší vzdělanec, který se poměrně snadno podvolí situaci; jednoduchý praktický člověk, který má potřebu se zalíbit vůdčím osobnostem; člověka, který má nutkavou potřebu určovat pravidla a stát se vůdčí osobností se vší pompou (který je slepě uznáván, do té doby, než klopítne - pak je z pomyslného trůnu sesazen); člověk, který má své ideje a drží se jich (i když se stane trnem v oku a je odstraněn nebo zdiskreditován); slabší jedinec, který chce věřit v v ideu předchozího, po nezdaru neunáší tlak situací a společnosti, načež upadá do trudomyslnosti; dále člověk sebestředný, vyčítající druhým jejich chyby a proklamující svoji dobrotu a trpělivost, která s nezdarem brzy veme za své; a nakonec člověk nepraktický, emocionálně citlivý, přelétavý, který však dovede být v napjaté situaci velmi praktický (až bezcitný). Samozřejmě herci přehrávají, aby dokázali popsat svůj charakter v tak krátké stopáži filmu. Za mě jasných 5 hvězdiček. ()

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

"Není přeci důležité co chcete, ale co můžete…..Toužit znamená trpět, nemohu přeci žít a netoužit...Život je velká naděje, která se nikdy nesplní" Podobně silnými myšlenkami je tento film doslova napěchován. Napěchován je film i i skvělými herci a to určitě nejen "ledově chladným" Rudolfem Hrušínským (který mi zde někdy připomínal svou hlavní roli ve Spalovači mrtvol). Mě rozhodně zaujali třeba Jana Brejchová či Eduard Cupák. Tohle filmové podobenství v situaci začínající normalizace v Československu myslím dosti jasně ukazuje, k jakému životním postoji nakonec většina lidí tehdy dospěla. Výrok "chybí ti snad něco, jídlo pití, muzika...Proč se strašit dopředu, zatím se nám nic neděje", je v tomto směru dosti výmluvný. Film tak končí poněkud paradoxně. Voda v kašně sice stoupá, přeživší lidé se však utěšují, že "umí plavat". A taky tím, že důležité přeci je, že žijeme a "bude nám líp, až se tu zabydlíme." Což je ale argumentace dosti nadčasová. ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (1)

  • Natáčení probíhalo v podzemí areálu Pražského hradu. Architekt filmu vzpomínal, že v lokacích byla taková zima, že šla neustále hercům pára od úst. Nakonec situaci vyřešili tím, že přivezli dva obrovské parní lokomobily k vytápění. (sator)

Reklama

Reklama