Heima: film kapely Sigur Rós

Islndská melancholická čtverka hraje a zpívá na domácí půdě. Zažil jsem Sigur Rós na koncertě v Praze a podobný zážitek jsem snad ještě z koncertu neměl. Nádherné záběry islandských exteriérů s hudebním podkresem tak syrově pochmurným a zároveň básnicky očistným jako Island sám - jsou v totální symbióze. Výtečný kus... (25.08.2008)

Úžasný pohled na pohádkouvou zemi zvanou Island. Krásné a především netradiční záběry tamní přírody jsou doprovázeny hudebním doprovodem snad nejpodivnější hudební formace, co jsem kdy slyšel. Nemůžu říct, že by se mi jejich relaxující styl hudby nelíbil, ale občas (hlavně když zpěvák zpívá vejšky, tuším, že se tomu říká falzety) mě to chytalo za uši. Ale hraní na různých zvláštních a magických místech a to všechno zadarmo, mi přijde jako skvělý nápad. Bydlet tam, tak bych se šel určitě podívat a poslechnout. Nejvíc mě asi učaroval člen kapely, který si setavuje vlastní "xylofóny" z kamenů, které pak znějí opravdu zajímavě. Rozhodně doporučuju hudebním labužníkům a ostatním, kteří chtějí alespoň na chvilku navštívit překrásnou zemi, kde se zastavil čas. Na plnej počet to ale není... Počítám, že wonder by vydržel sledovat maximálně 10 minut, než by se z toho dočista ... :o)) (15.09.2010)

Skupinu neznám, ale řekl jsem si, že se na to na youtube kouknu, když už je to v tom seznamu 200 nejlepších filmů. No a výsledek? Nevydržel jsem to víc jak dvacet minut. Příšerně nudná hudba, kterou bych nepustil ani v čajovně, otřesnej zpěv a do toho sem tam nějakej rozhovor se skupinou (už je ten fakt, že je koncert proložen kecama skupiny je u mě důvodem ke snížení hodnocení, protože to neskutečně brzdí samotný koncert) a obrázky islandské přírody. Ano Island je nepochybně krásná země a některé záběry, jako třeba voda tekoucí pozpátku mě docela bavily, ale jinak jsem měl pocit, že se kolikrát koukám spíš na fotku, protože plno těch záběrů bylo neuvěřitelně statickejch. Obecně si myslím, že dokumenty v top 200 nemají, co dělat, protože to je úplně jiný druh filmu a takovým jménům jako Kubrick, Spielberg, Hitchcock, Forman nebo Billy Wilder se jednoduše rovnat nemohou a o této nudě to platí dvojnásob. To už bych si tu spíš dokázal představit třeba Queeny a jejich Wembley nebo Budapešť, protože to je aspoň hudebně o něčem. (25.06.2009)

Sigur Rós bych přirovnal k Islandským Radiohead (Radiohead jsou ale originální a velice poslouchatelní). Sigur Rós jsou oproti nim ještě dvakrát rozvláčněnější, pomalejší. Frontman mňouká, kníká a vydává zvuky podobné přiskříplé kočce. Každá písnička je téměř stejná, žádná změna hudebního pozadí. Smyčce hrají stále unyle a pokud doposloucháte do konce, tak na vás zaútočí neposlouchatelnou kakofonií. Island je temný depresivní ostrov plný stejně šedých lidí. Nejraději mají šílenou hudbu, uzené kozí hlavy a koupají se v ledové vodě. Melancholická propaganda Islandu v každém záběru. A ještě se ani nestydí členové stále opakovat, jak jsou skvělí, že koncertují zadarmo po celém Islandu. Upřímně, na jejich koncert bych nešel ani zadarmo. Během celého hudebního dokumentu jsem se schovával zabalený pod dekou a sledoval po očku ten horor z temné země jménem Island. (03.10.2011)

Sám se divím. Hudba Sigur Rós mi nikdy nic neříkala. Až když jsem viděl, z jakého podhoubí vyrůstá, pochopil jsem. Režisérský um střídá nádherně syrové záběry islandské přírody (a pak že digitální kamera nikdy nenahradí klasický film), fanoušky od tří do osmdesáti let s prostou a jednoduchou aranží koncertů pod širým nebem a vše podkresluje podmanivá hudba, kterou jakoby vydestilovali ze skal a mořského vzduchu. Neexistuje krásnější hudební dokument. (15.05.2009)