Vlna

Poslední část ukázala, že lineární vyprávění by slušelo celému filmu mnohem více, čímž by se také podstatně zkrátila jeho délka, zrychlilo tempo a ubyl by prostor pro zbytečně okaté a samoúčelné exhibice s narativní i formální stránkou. Takto působil film v prvních dvou částech jako jeden velký zmatek, kdy se děj kvůli neuistálému opakování záběrů posouval kupředu doslova hlemýždím tempem, příčemž struktura příběhu neměla konce ani kraje. Je jasné, že to byla výzva divákovi, aby zapojil své mozkové buňky, ale zde bez dalšího platilo, že někdy i méně je více. Je třeba pochválit na české poměry docela rychlou reakci na světovou událost (jindy ta reakce trvá třeba patnáct let, viz sametová revoluce, opět jako první zpracovaná Jiřím Svobodou - nepočítáme-li Troškův narychlo splácaný paskvil Zkouškové období). Tím však přínos scénáristy Josefa Klímy končí, neboť slušný námět byl dále rozvíjen dosti toporným scénářem a dialogy, který se omezoval na jednovětá prohlášení anebo hysterické výkřiky. Až ve zmíněném třetím díle vložil postavám do úst i komplikovanější souvětí, které se občas zdály být i na místě a měly svou pointu. O zbytečné režisérské exhibici již také byla řeč. Jiří Svoboda na svých přednáškách na FAMO v Písku říkal, že t.č. ještě neví, jakým způsobem se povede natočit onu osudovou vlnu. Pokud tedy můžeme aspoň něco ocenit z ve filmu nabídnuté ukázky všeho, co televizní technika dokáže, tak by to byla určitě ta vlna. Zbytek přetechnizovaných pasáží se však jeví spíše mechanicky než působivě. Do toho všeho se line vtíravá melodie písně Rolling Stones, se vší úctou k písničkářství Jiřího Schmitzera (které je mi jinak velmi sympatické), on není zrovna vhodným revivalem Micka Jaggera. Škoda, vzhledem k pohotové volbě námětu, postavě režiséra a plejády skvělých herců, kdy i do nejmenších štěků byly obsazeny známé tváře, se film mohl stát kultem a snad možná i měl tyto ambice. Místo toho jsme však byli po tři nedělní večery svědky velkého zklamání. Jiřího Svobody si jako filmaře vážím, ale příště by se mohl více krotit. (25.02.2008)

Rádoby líbivé obrázky, rádoby zajímavý příběh rádoby líbivě a zajímavě natočený. Pardón, ale to je taková slátanina! V prvním díle ještě asi tak patnáct minut v poslední třetině celkem ušlo, ale to je asi tak všechno. Zkrátka je to příšerná blbost, jakou jsem dlouho neviděla. A ty věčné flashbacky mi taky pořádně lezly krkem. Dvě hvězdičky jen za pány Bartošku a Schmitzera, jinak téměř nekoukatelné. (22.08.2011)

Kdyz je odehrano 75% filmu tak nam z cista jasna do filmu skoci pani Vilma Cibulkova, jakozto byvala pritelkyne Roberta Krause alias Jiriho Schmitzera. Prislo mi to jako by uz tvurcum dochazel filmovy napadl a chteli ty tri dily proste necim do-zaplacnout.Kazdopadne dekuji za tu exotiku a opetovne perfektniho pana Schmitzera. Take jsem uvital pana Bartosku na obrazovce, to byl skvely tah s vyberem hlavniho hrdiny. (01.05.2008)

Maximálně nelogický scénář spoléhá zejména na všemocnou a všudypřítomnou náhodu a na blbost diváků. Solidní kamera, zajímavá hudba a slušné herecké obsazení pod Svobodovým vedením dává filmu poctivý (netelevizní) výraz, ale všudypřítomné flashbacky nudí čím dál víc a spousta nakousnutých motivů je po chvíli naprosto zapomenuta. Bez použitelného scénáře by se točit nemělo (50%). (25.02.2008)

Tak tady se filmaři sekli, a to hodně! Pod rukama měli perfektní látku, ale využít ji nedokázali. Jak atraktivní příběh mohl vzniknout v pozadí této přírodní katastrofy, bez zbytečných zátěží, které by celý děj komplikovaly! Ve snaze přiblížit se snad hollywoodským filmům se autor scénaře vůbec netrefil do černého, ba právě naopak. Vznikl podivný příběh s podivným dějem, který začne nudit ještě před koncem prvního dílu. A zachránit to nemůže ani atraktivní vzhled Jiřího Bartošky či Táni Pauhofové... (02.03.2008)