Alois Nebel

Z husté noční mlhy, která symbolicky obklopovala i celé jesenické kino, se vynořil pár malých vzdálených světel. Přibližovala se, zvětšovala, světlo dopadlo na koleje a vlak, z něhož vycházela, dojel až k nám. Nebo k Aloisovi, co ve své nádražce v Bílém potoce už léta pečlivě zapisuje odjezd každého vlaku, dohlíží na Wachka, váží si všech strojvedoucích i každé lokomotivy a pro uklidnění si předčítá jízdní řády... Jenže Bílý potok není tak klidným místem, jak by se mohlo zdát, sněhové vločky neutváří jen atmosferickou zimu, která tu trvá většinu roku, ovšem slouží třeba i k zahlazení stop dalších, kteří se v příběhu postupně začínají objevovat. Ne každý v Nebelově okolí je tak naivně čestný, jako sám Alois a na pozadí dvou významných historických událostí, jež divák nenásilně vnímá hlavně z rádiových zpráv, nebo kalendáře na stole pana psychiatra, se tu odehrávají různé zlomové události. Snímek hned prvním geniálním záběrem vtáhne diváka do sebe tak hluboko, jako málokterý film, člověk jen fascinovaně zírá, užívá si každý detail, přemístění rotoskopicky animovaných postav do rozostřené části záběru, dokonale zpracovaná gesta v obličeji Ivana Trojana, fascinující přechody mezi snímky, hudbu, která zcela přirozeně dodává snímku další dokonalou vrstvu a věří, že všechny postavy dopadnou tak, jak si přeje... Konec přijde až moc rychle, vám se z kina vůbec nechce, ale když vás potom čeká ještě noc v chladném horském jeseníku, absinth převlečený za zelenou od uvaděček, koncert samotných Priessnitzů, který propaříte hned vedle Rudiše a následné popovídání si s ním a celým štábem...geniální atmosféra a nadšení z celého filmu ve vás zůstane ještě hodně dlouho!!!! (21.09.2011)

Je to hlavně o pocitech. Kdo má rád vlaky, nádražíčka, všechny ty banány, brejlovce, bardotky, zamračené.... ten ve filmu najde i možná další příchuť čehosi co ocení jen ajznboňáci. Na mne z té stanice v Jeseníkách, strážním domku i starého Hlavního dýchla neuvěřitelná nostalgie. Cítil jsem vůni smrků i rozteklého asfaltu vypečeného sluncem z pražců, slyšel bzukot much narážejícíh do oken nádražní restaurace i cítil smrad z cigaret a zkyslého piva z pohozených povoskovaných kelímků na podlaze Fantovy kavárny.... Děj zde za vizuálem zlehka pokulhává a v podstatě je velmi jednoduchý a snadno předvídatelný. Krobot mi ale velmi sedl jako hlavní hrdina... Samo zpracování si zaslouží pochvalu už jen za ten nápad něco udělat jinak ( u nás), samozřejmě jinde už mají dávno své Balšíry... Převedení do kreslené podoby se velmi podařilo u přírody, strojů a objektů...U lidí to na mně někdy působilo hodně uměle, zejména u sekvencí točených za šera, kdy světlem bíle ohraničené postavy ostře a nepřirozeně kontrastovaly s tmou... A čím mně teda osobně tvůrci naštvali, že Terce Voříškové odpreparovali její pihu z obočí ! Pánové to byla chyba! Snímek doprovází velmi podbízivý soundtrack včetně dnes už zlidovělého šlágru Půlnoční.... U mně je to za čtyři hvězdičky * * * * (12.10.2011)

Velmi zvláštní film. Animace nebyla špatná, byla zajímavá. Příběh to snad ani nemá. Spíš se nad tím musí člověk zamyslet a právě to mě nebaví. Poetika ? Próza ? Nebo něco jiného ? Na tohle já stavěnej nejsem. Určitý nápad se ve filmu najde, nějaké scény a tak, ale to je asi všechno. Stopáž 81 minut je málo, ale mě film přišel tak na dvě hodiny táhlej. Film hodnotím jen na 34% = ** (23.10.2012)

Že to bude spíš než černobílý Valčík s Bašírem rotoskopický Muž z Londýna od Bély Tarra jsem čekal. Ale že film, ve kterém není skoro žádný děj (a ten je přitom po odhalení zápletky v presskitu hodně primitivní), bude tak nesrozumitelný na základní úrovni motivace postav, to jsem nečekal. Atmoška za 5 bodů, scénář za 2. (16.09.2011)

Zaujímavý experiment českej produkcie, ktorý však pod rúškom výbornej animácie skrýva poloprázdny svet ľudských duší neschopných pootvoriť sa okoliu viac, ako je to nutné. Je radosť vidieť, ako dobre sú spracované tváre titulných postáv, mj. Karel Roden je prevedený majstrovsky. Príbeh a dej je pomerne tajomný a príliš mnoho vám toho neodhalí ani v závere, no skrýva sa v ňom viac než je zrejmé na prvý pohľad. Do značnej miery sa však jedná o vyslovene artový film, no nízky výskyt dialógov a hlavne rýchle prechody medzi scénami mi dosť vadili. Aj tak je však výsledný zážitok z filmu dosť dobrý a určite naň tak skoro nezabudnem. (25.12.2012)