Večierok

Překvapivě lehce zvládnuté zpracování něčeho tak trapně důvěrně známého jako je večírek s dobrou společností, zde v duchu pohrávání s britskou koloniální minulostí. Řada drobných inspirací pro Svěráka se Smoljakem, filmařská sebranka, vystavěné gagy, swingující Ej uchněm, lakonické "Zachraňte její šperky, zachraňte obrazy". (07.03.2017)

Večírek jsem viděla kdysi na ORF a pořád o něm básnila svému značně skeptickému manželovi. Pak ho dávali v TV u nás a my jsme se na sebe v jednu chvíli krátce po začátku podívali s úplně stejným úsměvem jako Hrundi a ten nám vydržel až do konce. Manžel dokonce neusnul, touto poctou se může pyšnit jen pár filmů. SUPER! Neskutečně milá groteska v nejdivočejších barvách. Jako interiérový labužník jsem si též smlsla na domě. Po včerejšku (16.5.2011) dodávám, že je to velmi účinná náplast na depresivní filmy typu Prokletý ostrov....A manžel opět neusnul! Chechtali jsme se fakt hodně, nejvíc tentokrát opilému číšníkovi. (12.01.2010)

No, čekal jsem víc humoru. Peter Sellers alias Hrundi V. Bakshi zářil jako vždy, ale kromě něho a toho opilého číšníka (pardon, nemůžu najít jméno jeho představitele) byli ostatní herci naprosto nevýrazní. Co se týče kvalitních fórů, tak se jich několik vyskytlo v první půli filmu, v té druhé jsem nenašel skoro žádný . Nic proti crazy komediím, ale tohle mi připomínalo grotesku , a to ještě ne moc zdařilou (paní domu, mě po svém asi třetím omdlení a následném pádu do bazénu, už moc nerozesmívala ;-)). Bohužel tentokrát ze spolupráce Edwards-Sellers nevyšlo nic, u čeho by se člověk od srdce zasmál. (14.05.2009)

"Paní spadla do bazénu." "Zachraňte šperky." Výborná komedie, ale jiná, než byste čekali. Připravit se na to znamená předejít možnému zklamání. Takže: indický herec Hrundi V. Bakshi je díky administrativní chybě pozván na večírek hollywoodského producenta a v sérii nehod likviduje jeho vilu... Když to takhle napíšu, nejspíš si pomyslíte, aha, další varianta inspektora Clouseau. Vůbec ne! Clouseau se pokaždé znemožnil vlastním přičiněním a jeho komika počítala se škodolibým smíchem nad tím, jak se díky své nadutosti zas a znovu chytá do vlastních pastí pod heslem "pýcha předchází pád". Hrundi je v tom nevinně. Je slušný, tichý a zdvořilý. Do prekérních situací se dostává, když se snaží s někým spřátelit, udělat dobrý dojem nebo si prostě jen ze slušnosti netroufá obtěžovat své hostitele s nějakým problémem. Tam, kde by například Mr. Bean zbaběle uprchl z místa činu nebo to svedl na někoho jiného, snaží se Hrundi napravit chybu a tím spouští lavinu dalších nepříjemností. Jestliže dokázal Sellers vzbudit divákovu empatii i jako nafrněný blb ze Surreté, tak v roli outsidera, k němuž se všichni obracejí zády a ignorují ho, boduje dvojnásob. Daleko víc než panterovské anabáze mi Večírek připomíná filmy Jacquesa Tatiho a konkrétně třeba scénu garden-party v Mém strýčkovi. Jiná věc ale je, že v české verzi (s brněnským dabingem, kupodivu obstojným) nejspíš přicházíme o celý jeden rozměr filmu. Sellers si potrpěl na slovní komiku a není žádná náhoda, že je hrdinou Ind; škoda, že to dabing ignoruje. Jinak bychom věděli, proč se hosté tváří tak pohoršeně, kdykoli se Hrundi představí nebo by bylo patrnější, že mluví vlastně jen ve zdvořilostních frázích z anglické konverzace. 80% (29.03.2006)

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí? (27.09.2022)