Pamětnice

Jemný a klidný snímek o stáří a vyrovnání se s minulostí. Herecký koncert především výborné Libuše Švormové. Tomášovi Magnusekovi se povedl vynikající kousek. A to dostat do jednoho filmu herecké legendy filmového plátna. Nejmladší Jaroslav Čejka a nejstarší Zita Kabátová. Příběh je jednoduchý s kapkou poetismu a jemného humoru. Film vhodný především pro seniory a pamětníky. Mladší divák tento počin zcela nepochopí. Podle mého je dobře, že takový snímek vznikl. Je to ohromná pocta všem těmto hercům a herečkám. A nám divákům již jen zbývá jim všem poděkovat za jejich role ať ve filmu či v divadle, a že nám filmové záznamy jejich činů stále dělají radost. (05.02.2014)

Hodně jsem Magnuskovi fandila. Doufala jsem, že to nebude tak hrozné, jak se líčí ve zdejších komentářích. Bohužel to bylo tak strašné. Tomík měl mít tu odvahu a přenechat námět nějakému zkušenému scénáristovi. Dialogy byly doslova a do písmene utrpení. Povedla se mu jenom babka Bínová, těm ostatním se do huby netrefil. Povedlo se mu dostat na plátno skoro neuvěřitelnou sestavu. Dostal na plátno Zitušku Kabátovou v neuvěřitelných 96 letech. Prostě zplichtil film na koleni a dostal ho do kin. Frajerský kousek, pravda. Ale koukat se na to moc nedá. (22.09.2014)

Filmařsky to moc dobré není, scénář sice snaživý, ale bohužel občas přijde nějaký naprosto nedůvěryhodný dialog, kamera taky nic moc a střihy občas taky na nic. Herci jsou celkem dobří, o tom není co pochybovat, vemte si, kolik jim v té době bylo. Bohužel, vedlejší minirole tu mají neherci a ti jsou většinou otřesní, třeba ta ženská v obchodě, tu snad fakt našli někde v obchodě kupovat kokosky... Ale ten příběh... Prvních 20 minut celkem nuda, ale pak mě to strašně chytlo a bavilo mě to. Normálně, ten příběh mě fakt zaujal a čekal jsem se na samotné finále, kde se vše vysvětlí. Bohužel, Štancel to na konci strašně rychle utnul ( a to mě poněkud naštvlo, jelikož finále je dost dobře udělané. Navíc ten film funguje tak, jak by fungovat měl, pobaví to, je to celkem pozitivní, ačkoli tam je skrytá depresivní myšlenka. Bohužel, příběh je jediné, co se tu pořádně povedlo. To ostatní teda nic moc, plus mě strašně iritovalo, když tam byla ta hudba ve chvíli, kdy se nehodila a pak když se tam dvakrát objevil ten hudební průjem... 3* (22.07.2018)

Tam, kde Alice Nellis skončila, Magnuskovy scénáře pokračují. Na Roberta Sedláčka tedy nemá ani náhodou, ale to je jiná liga. Přesto je to celé velmi lidské téma, šikovně podané, a s nástupem Libuše Švormové na scénu svěží. Nevím, jestli humorné scénky a jemné špílce jsou přímo ve scénáři, nebo je dodali herci či sám režisér, ale jen pomáhají filmu držet tempo. Chápu, že téma "gerontů", jak se dnes s oblibou říká, nikoho netáhne, máme přece kult mládí a krásy a metrosexuality... ale i z těch krásných mladých lidí budou časem geronti, pokud se nezabijí předčasně při nějaké adrenalinové jízdě. A pokud máte kladný vztah ke svým babičkám či dědečkům, film může vás i je příjemně potěšit. (01.05.2011)

Každá kinematografie má čas od času záslužnou potřebu natočit film vzdávající hold starší herecké generaci ve stylu "dokud jsou ještě tady". Pamatuju si, když byl můj dědeček v osmdesáti letech na maturitním srazu, sešli se tam tři. To je podle mě realita, takže tady to poměrně početné seskupení vitálních dědečků a babiček působilo nevěrohodně. Na druhou stranu Libuše Švormová ke svému závěrečnému monologu potřebovala početné publikum, to je jasné. Nakonec, jako poslední role Zity Kabátové to není úplnej průser. (12.07.2012)