A Midsummer Night’s Story
Réžia:
Zdeněk ZydroňKamera:
Jiří KolínHudba:
Petr UlrychHrajú:
Pavel Zedníček, Václav Postránecký, Ján Kroner ml., Július Satinský, Karel Vochoč, Oldřich Vykypěl, Ladislav Křiváček, František Řehák, Alois Liškutín (viac)Obsahy(1)
Vysloužilý voják Martin se po dvanácti letech služby vrací domů. Cestou se zastaví v malé valašské dědine, kterou ovládá lakomý a bezohledný fojt s pomocí podlézavého drába a místního faráře. Martin se stává svědkem toho jak pro pár dlužných grošů sebere vdovci Kryštofovi a jeho pěti dětem jedinou kravku, jak zapírá zaplacení dluhu Jury a Juříčka, které pak nutí pracovat ve svém lese zadarmo, jak upírá dědický podíl svému bratrovi Štěpánovi, zamilovanému do půvabné Aničky. To všechno Martin nechce nechat jen tak a proto se rozhodne vesničanům pomoci a fojta ztrestat. Zanedlouho se ve vesnici začnou dít podivné věci a fojt má stále větší strach, že za vším je čert. Místo něj se objeví Martin s lstivým plánem, jehož hlavní součástí je recept na sekyrkovou polévku.
Pozapomenutý snímek zpracovává valašskou lidovou pohádku o vojenském vysloužilci, jenž chytře nápálí hloupého, ale o to zištnějšího chamtivce. Zadání je jednoduché i přitažlivé - jak uvařit ze sekyrky polévku - avšak zpracování přes náběhy z folklórnímu ladění zůstává hodně neumělé, málo zajímavé.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (34)
Neprávem opomíjená pohádka, kterou jsem měl právě možnost shlédnout po velmi dlouhé době. Škoda, že ji nedávají častěji místo některých slátanin, kterými nás krmí naše televize každý rok o vánocích. Pěkná hudba z prostředí Valašska, exteriéry a okořeněno vtipem, to vše vytváří příjemnou atmosféru. Více starších povedených pohádek by opravdu našim televizním obrazovkám neškodilo. ()
Hezká hudba, hezké umístění příběhu. A proto je velká škoda toho děje. Ten nedokázal diváka upoutat. Tedy mne vůbec. Nebyl jsem „vtažen“, abych se účastnil. Mi to připadalo celé takové roztěkané, z každé postavy kousek, ale žádný celek. Tímto směrem se to tedy jaksi nepovedlo, a to tak, že vůbec. Přesto dávám čtyřicet. ()
Jestli chtěl autor ukázat, jak se na valašsku kdysi žilo, pak uspěl. Celý film je protkán životem na vesnici a jeho zvyklostmi. Ovšem jako pohádka to selhává na celé čáře. Třebaže nemůžu upřít filmu jisté kouzlo, scénář je prachmizerně napsaný. Jako dítě jsem to nepochopil, pořád jsem čekal, kdy se začne něco dít a ono pořád nic. Jednání fojta nechápu ani dnes. Pamatuji si, že mě strašně zklamalo, že hrdina nebyl čert, že v tom nebylo nic magického a zdlouhavé záběry na svatojánskou noc... To, že se boháč vydírá celou vesnici se dá považovat jen za jeden z předpokladů pro příběh, sám o sobě to příběh není! Je to jako kdyby v Dařbujánovi a Pandrholovi nebyl Smrťák, úkoly, léčení nemocných, Dařbuján by nebyl ani lékař, jen náhodný kolemjdoucí, který by si Pandrholovi tvrdil, že ho dokáže vyléčit... ()
Jedna z nejkrásnějších pohádek, která u nás mohla být natočena a myslím, že by měla být ukázkou, že se v Československu se točily pohádky s velkým P i bez přehnané pomoci techniky, kterou zde plně nahradila krásná příroda, hudba, zvyky, kroje a herci . U mě má tato pohádka své místečko, Valašsko zbožnuji a hudbu Ulrychových jakbysmet. Co na těch amerických koninách ty dnešní děti vidí??? ()
Pokud se to nestalo, tak se to jednou stane, nebo by se to stát mělo. Každopádně i jako vyprávěnka je to dobré. Pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu. V hlavní roli zpěvy a tance a hlavně rožnovský skanzen. Zlo, personifikované fojtem a jeho přicmrndávači, je více či méně drtivě potrestáno, poctivost odměněna (odměna spočívá v konci šikany) a tajemný vojenský vysloužilec může přeskočit ovčí ohradu a putovat zas dál. ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (1)
- Film byl natočen ve spolupráci se souborem Vsacan ze Vsetína a Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. (Prochy38)
Reklama