Auto*Mat

Líbivý dokument, u kterého oceňuji po filmařské stránce spád, pestrost forem – archivní záběry s budovatelskými vizemi jsou konfrontovány se současnými plány, které znějí stejně budovatelsky; občas se mihne animace, častěji pak *; oživením jsou fotky – výborné porovnání zužování chodníku, rozšiřování parkovníku. Skvěle zapojeny mluvící hlavy, a na příkladu politiků Béma a Topolánka je vidět, jak jsou mimo. Samotné myšlenky aktivistického hnutí jsou místy až příliš radikální (vběhnutí do silnice, lepení samolepek…). Ale hlavní myšlenka “kdo seje silnici, sklidí auto“ je jasná. (10.12.2009)

Pro Kmotra: Dokument Martina Marečka představuje velmi vhodnou prezentaci tolik kontroverzního tématu. Neutváří žádnou zaslepenou agitku, ale nabízí nám svůj pohled na danou problematiku. To, že ve filmu vystupuje sám režisér a obhajuje tu své činy a názory hraje velmi podstatnou roli. Problematika automobilismu ve městě není nahlížena žádným objektivizujícím způsobem, který by mohl tíhnout k (ne)vědomému ovlivňování diváka. Takto se dozvídáme, co autora vedlo k jeho činům, a pokud s ním v něčem nesouhlasíme, dostáváme se do konfliktu s jeho osobou, nikoliv do konfliktu já vs. automobilismus. Téma režisér nahlíží i s určitým nadhledem a ironií a tak budí v divákovi úsměv nad nesmyslností některých argumentů. Důležité ale je, že tato komika je pouhým doplňkem hlavního sdělení a nepoutá na sebe takovou pozornost, jako tomu bývá u dokumentů Klusáka a Remundy. Ať se sdělením tvůrce souhlasíme, či ne, je velice sympatické sledovat osobu režiséra reálně angažovaného do tématu svého filmu. Jediná škoda je závěr dokumentu, na němž je vidět určitá ztráta motivace a nadšení, která způsobuje až příliš neurčité zakončení celé dlouholeté snahy. (23.11.2012)

Dokument jako svědectví o činu. Nejedná se po filmařské práci o nějaký zázrak, ale tato angažovanost propojená s filmem mi dokázala, že film samotný sice změní velké houby, a to i s octem, ale jako záznam změny, ve které je navíc režisér jedním z hybatelů, je úžasný. Škoda, že to připomíná boj s větrnými mlýny. Za odvahu, za nadšení a výdrž patří všem zúčastněným velký obdiv. (29.10.2009)

Já od toho teda nečekal vůbec nic - o to víc jsem byl překvapen, jak na mě časosběrný dokument Marka Marečka o působení občanského sdružení Auto*mat zapůsobil. Pojednává prakticky o tom, že automobilová situace v Praze je katastrofální, lidé by měli více využívat MHD či kola. Nejedná se o žádný vybroušený šperk, ale vzhledem ke své tématice a vyobrazení české politické vrchnosti (a to bezpartajně, přestože většina aktérů byla z ODS, nezáleželo na tom) se jedná o velmi svěží záležitost. Příjemná hudba, zajímavé hrátky s * a provokace (tuning sraz či návštěva Škodovky, resp. jejího vysokého vedení). Nejlepším kouskem pak je, jak jsem již psal, ukázka chování některých politiků. Pavel Bém opět dokazuje, jaký je populista.. a ještě šikovný, když si z uzavření Smetanova nábřeží hezky namastí kapsu (a v tomto duchu pokračuje i bez působnosti Auto*matu), před kamerou se chová jako největší kámoš, ale když dojde na řešení podstatných otázek, žádá o jednání mimo záběr. O Topolánkovi ani nemluvím, ten netušil, o čem mluví. Co dodat? Snad jen ****. :) (09.04.2010)

Auto nemám, neřídím, vozím se v něm párkrát do měsíce, a to jen meziměstsky... Auto*Mat naznačuje moje důvody. Píšu "naznačuje", poněvadž v úrovni argumentace spatřuju největší slabinu a nedostatek filmu. Vysvětlovat problém hypertrofovaného a patologického automobilismu by se dal mnohem líp, stejně jako ukazovat na možná řešení. Tuto slabinu do jisté míry nahrazuje nadšení a (sebe)ironie, s jakou autoři téma zprostředkovávají. Dokument je ryzí amatérština, která se sice balí nálepkou "experimentální", nicméně spád, vtip a hlavně silné sdělení jsou zřejmé a nosné prvky.__ Pár osobních poznámek k tématu: Mně je radikalismus cizí a mám daleko k impulsivním činům některých představitelů iniciativy Auto*Mat, ale upřímně řečeno, oproti každodenní agresivitě, tuposti a nenávisti tuningových mozků a do sebe zahleděných řidičů, kteří za volantem zcela přestávají myslet, je tento radikalismus vlastně velmi sympatický. Z pseudoargumentů Auto*Matových odpůrců "tak se vraťme na stromy" je mi docela zle a svědčí o neschopnosti vidět skutečný problém (nikdo nechce zrušit auta, proboha). Kulhánek coby někdejší šéf Škodovky taktéž neprokázal přílišnou bystrost a intelektuální výkon hodný svého postavení (přestože rozhovor byl až příliš sestříhán). Pokračovat by se dalo dál a dál... Ale tohle má být komentář k jednomu dokumentu a né esej o moru moderní společnosti, pro niž se automobil stal fetišem. Tedy *** + 1* jako výraz sympatií :) __P.S.: Brňáci, zkuste se postavit na Kolišti ke křižovatce a počítejte osobní auta (a klidně vynechte ta, která jsou polepena firemními nápisy) a sledujte jejich obsazenost. Hádejte, v kolika z nich pojede 1 člověk, 2 lidi a v kolika bude auto plné... Zkuste jet jednou ráno do práce trolejbusem a pozorujte řidiče v míjejících se autech. Je to moje oblíbená zábava... (17.03.2010)